Rudolf KauschkaVýznamný horolezec a spisovatel německého původu (2. 10. 1883 Fugau - 2. 4. 1960 v Kemtemu), se nesmazatelně zapsal do historie nejenom severočeského pískovcového lezení, kde po něm zůstala řada prvovýstupů, např. v r. 1906 jako první stanul na Dračím zubu na Hrubé skále. Narodil se v dnes již zaniklé obci Fugau (Fukov) na Šluknovsku, později (1895) se rodina přestěhovala do Bílého Potoka. V roce 1904 dokončil studia a stal se celníkem po otci. Od té doby podnikal mnoho túr a výstupů, nejprve v Jizerských horách a okolí. Od roku 1906byl členem Liberecké sekce Alpenvereinu (Alpský spolek) a podnikal cesty do Alp. V roce 1914 byl na první evropské sáňkařské dráze, na Ještědu, vítězem prvního evropského mistrovství v sáňkování. Během první světový válce sloužil jako poručík 1. roty horských vůdců v oblasti Ortleru. Roku 1924 vydal knihu "Wandern und Klettern".
Nepochybně nejznámějším členem sekce Reichenberg byl liberecký básník a propagátor horolezectví, spisovatel Rudolf Kauschka. Proslul jako známý prvovýstupce počátku minulého století působící v severočeských pískovcích, saském Švýcarsku, Lužických horách. Později působil i v Alpách, kde rovněž absolvoval řadu výstupů i prvovýstupů. Aktivně lyžoval, velmi dobrých výsledků dosahoval v běžkařských závodech. V padesátých letech se odsunutý český Němec Rudolf Kauschka přičinil o obnovení sekce Reichenberg při OEAV.
V roce 1924 však dal liberecký alpenverein dohromady prostředky, které mu umožnily uvažovat o zřízení nové alpské základny. Nakonec se podařilo vybrat ve Vysokých Taurách vhodné místo obklopené často dosud nezlezenými třítisícovkami v tzv. Bachlenke, u jezera Bodensee ve výšce 2 586 m. Ještě na počátku léta téhož roku zahájili podle plánů stavitele Bruna Pietsche stavbu, a pod vedením Ferdinanda Czastky a Emmericha Soutscheka byla během dvou sezón zbudována další, dodnes sloužící horská chata tzv. Nová Liberecká chata (Neue Reichenberger Hütte). Ta byla do provozu slavnostně uvedena 26. června 1926.
Dalšího rozmachu sekce dosáhla ve třicátých letech minulého století, kromě dalších stavebních úprav ve své chatě v roce 1935 pořídila pod alpským Hochkönigem další objekt, Rupertihaus, jako vlastní středisko lyžařských sportů. I tento, již druhý rozmach Reichenberg sekce však zmařila válka, po jejímž skončení sekci bezmála definitivně rozprášil odsun, který se týkal i většiny válku přeživších německých horolezců. Nejvíc zbylých členů se však soustředilo v Rakousku kolem spisovatele a legendárního severočeského "pískaře" Rudolfa Kauschka. V r. 1951 byla v rámci velké sekce OEAV Edelweiss založena liberecká skupina, a v roce 1953 obnovena při OEAV sekce pod původním názvem, tedy Reichenberg, která v r. 1957 získala zpět do svého vlastnictví i Neue Reichenberger Hütte, kterou postupným zvelebováním přivedla až k současnému pohodlnému a ekologickému standardu mezi rakouskými horskými chatami.
Dalšího rozmachu sekce dosáhla ve třicátých letech minulého století, kromě dalších stavebních úprav ve své chatě v roce 1935 pořídila pod alpským Hochkönigem další objekt, Rupertihaus, jako vlastní středisko lyžařských sportů. I tento, již druhý rozmach Reichenberg sekce však zmařila válka, po jejímž skončení sekci bezmála definitivně rozprášil odsun, který se týkal i většiny válku přeživších německých horolezců. Nejvíc zbylých členů se však soustředilo v Rakousku kolem spisovatele a legendárního severočeského "pískaře" Rudolfa Kauschka. V r. 1951 byla v rámci velké sekce OEAV Edelweiss založena liberecká skupina, a v roce 1953 obnovena při OEAV sekce pod původním názvem, tedy Reichenberg, která v r. 1957 získala zpět do svého vlastnictví i Neue Reichenberger Hütte, kterou postupným zvelebováním přivedla až k současnému pohodlnému a ekologickému standardu mezi rakouskými horskými chatami.
V Jizerských horách je na jeho počest pojmenována obtížně přístupná Kauschkova věž. V Alpách po něm byl roku 1959 pojmenován vrchol vysoký 2903 m.
