Když sem v šedesátých letech začal jezdit s rodičema za tetou do Dolních Břežan za babičkou do Týnce nad Sázavou nebo jen tak do Prahy autem a dálnice tenkrát nebyla tak sem se ptal táty co je to za cihlový zdi tady kolem když sme projížděli Terezínem ve kterém skoro pokaždý snad i v létě se válela při zemi mlha, jo upozorňuju že sem se narodil 10let po konci 2. Světové války, tak mě řek že dřív pevnost a za války koncetrák.Já: Pudem se tam tati někdy podívat ?
Táta: Ne. Na tu hrůzu si moc malej, běž tam sám až budeš velkej.
Nevím jestli sem byl nebo nebyl dál votravnej dalšíma otázkama ale už tenkrát se mě to zdálo nějaký divný, takhle se mnou táta nikdy nemluvil. S rostoucím věkem přicházely knihy, filmy(i dokumentární), škola i socialistická propaganda já se neptal a táta mlčel ale obraz nejen Terezína se mě do hlavy dostával. Jezdili jsme taky do Stadic za mojim kmotrem který přišel se Svobodou přes Duklu s Rudou armádou a jmenoval se Harry Borger a byl to žid.
Sem křtěnej v našem kostele Pany Marie s křivou věží. Táta sebou přivedl i náhradního kmotra(kdyby farář to podle jména ale i vzhledu poznal a dělal problémy, ale prej nedělal) a proto že dělal tak trochu do fotbalu tak to byl Pepa Vojta co ho Spatra ukradla z Army Ústí a pak kopal za nároďák a v šedesátým druhým byl v Chile, kde nároďák vykopal pro Československo druhou a poslední stříbrnou medaili na M.S. No ale to sem trochu odbočil, takže zpět.
Terezínem sem pak jako už i dospělej projížděl s tím že už se tu budu muset jednou zastavit, ale radlice kterou jsem odsouval osobní poznání se neustále zvětšovala, trochu sem se toho pořád bál a tak vůbec se mě do toho nechtělo. Jezdili jsme tudy na ilegální burzy LPíček třeba do Krčskýho lesíčku nebo na koncerty. Na venkovní zdi nějaký školky, či hřiště byla od Franty Basse(který tu byl a ve 14letech zařval v Osvětimi) tahle básnička která na optimizmu taky nepřidala:
Zahrádka malá
plná růží, voní
cestička je úzká
chlapeček prochází po ní.
Chlapeček malý, hezoučký
jak poupě rozkvétající
až poupě rozkvete
chlapeček už nebude.
plná růží, voní
cestička je úzká
chlapeček prochází po ní.
Chlapeček malý, hezoučký
jak poupě rozkvétající
až poupě rozkvete
chlapeček už nebude.
Měl sem do dneška za sebou pár pokusů. Jednou jsme s Jirkou Louvarem jeli na kole podél Ohře ale zase sem si řek že sem budu muset zajet s foťákem. Pak sem projížděl tudy i s Hynkem taky nebyl čas. Potřetí jsem tu byl na kole až když dělal Hřib správce na golfovým hřišti a dávno předtím jsem tu taky pobejval jako záložák na povinném vojenském cvičení.
Radlici už tlačit nechci taky je mě přes šedesát tak sem tam tati dneska sfrknul autem a těším se až se zase jednou setkáme, že mě řekneš proč sem měl za kmotra žida.
Ahoj a posílám nějaký fotky. Milan(6.11.2016).
