29 dubna 2010

Důchodcovo ranní probuzení

Charoust a belmondo
Už před pátou ranní budí mě hlasitým houkáním a roztouženým kňučením náš teriér, fenky hárají a ten bezmála čtrnáctiletý smilník žádá si brzkou procházku s případnou milostnou avantýrou. Stařecky vleču se z postele, v kuchyni zapínám rádio a ejhle, nezničitelný cukrouš Kája Gottů se ptáčka vyptává, kdepak své hnízdo má, urychleně přístroj vypínám ve zlé předtuše,  že by mohla v produkci evergrínů následovat další hvězda českého popu Jakub Smolík, či věčná pěnice Helenka Vondráčková.

Trpce zalituji ztracené blahodárné ranní čtvrthodinky uváděné za minulého režimu Husák end comp. , sloužící mi k bohapustému klení,kdy v břinkotu klavíru a úsečných povelech cvičitele, mohl si pracant před nástupem do fachy kostru protáhnout shyby, kliky,dřepy a jinými vylomeninami a optimisticky se vydat budovat šťastné zítřky, jež nás minuly a vyhýbají se nám záhadnými oklikami i dodnes. Už nenadávám, nespílám ani nezlořečím, našeho domu, po chodníku plném vykotlaných děr a povšimnu si čerstvého nápisu nasprejovaného na kus zdi kde ještě omítka drží pohromadě, s důchodci do plynu, zbystřím pozornost zdali na mne nevyrukuje nějaký mladík s bejsbolovou pálkou, ale vzápětí se napomenu, co by tady tak časně naše mládež dělala, určitě ještě vyspává a v klidu si užívá podpory v nezaměstnanosti či sociálních dávek. Na pusté ulici mě míjí hlouček zachmuřených ukrajinských dělníků, zaslechnu jen útržek z jejich mluvy, job tvoju mať. Nejsem polyglot, ale překlad do mé rodné řeči mi nečiní problémy. U odpadových kontejnerů naproti se činí parta mých spoluobčanů tmavší pleti, do připraveného dětského kočárku s rozvrzanými koly nakládají úlovky vyhrabané z hlouby toho neřádstva, co se jim nehodí ponechají pohozené na zapraseném asfaltu. Přátelsky jim domlouvám, aby to svinstvo dali nazpět do kontejneru, dostává se mi briskné odpovědi, vyliš nám prdel gadžo. Můj teriér temně vrčí,domlouvám mu aby se choval vstřícněji, ještě by mohl být obviněn z rasismu. Namířím si to zkratkou přes jediný park v naší noblesní městské čtvrti, lavičky překlopené, na jedné z nich vyspává přikrytý novinami bezdomovec, hledím do tváře, jež pozbyla veškerou naději, kdepak své hnízdo ptáčku máš, odpadové koše vysypané s urvanými plechovými poklopy, v trávě psí lejna a všude okolo poházené papíry a prázdné pet láhve, v křoví krčí se malý opuštěný kocourek černý jak úhel a vyhladověle mňouká, hle páně Ladův nezbeda, můj oblíbený hrdina z dětství, kocour Mikeš, kdepak kocourku tebe nedáme a jemně jej zastrkávám do úkrytu pod bundou. Zamířím k trafice, vyhnu se díře na které chybí železný poklop, ve tmě by si tu jeden hnáty přelámal. Trafikant skloněný nad novinami vzhlédne, četl jste to v Halo novinách, ptá se. Nemám nejmenší chuť konversovat s bývalou máničkou proměněnou hamižností v čecháčkovského hovnivála, trnoucího v obavách, že mu seberou po volbách trafiku. Kupuji si noviny, nahlédnu do nich, je před volbami a ze stránek na mne hledí vyretušované tváře politických nýmandů kandidujících za náš zdecimovaný a opomíjený ústecký kraj trpící pod kuratelou mocichtivých pobertů, vhazuji noviny do odpadového koše a s pocitem náhlého probuzení, osvobozen ode všech vzletných frází, prázdných slibů a žvástu odcházím domů, můj teriér s mordou vnořenou do trávy pátrá po pachu hárajících nevěst, dopřávám mu tu radost.

mailto: milan.charoust@seznam.cz - Ústí nad Labem

22 dubna 2010

M. Tlusý - Beermageddon

Beermageddon

Subject: pozvánka na promítání


"Na planetu Zemi se řítí obrovský sud piva a je třeba tomu zabránit."
Promítání polovečerního hraného filmu Beermageddon. (tak trochu jiný katastrofický film)

07 dubna 2010

Zdeněk Urban - Komiks

Zdeněk Urban Komiks








GALERIE SUTERÉN zve : pátek 2. 4. až pátek 14. 5. 2010

Výtvarník Z. Urban (* 18. 2. 1935)

Vám představuje komiks ze svého života, ve kteřém se dovíte jakou školu, jakou práci a jaký život prožil.
To vše pod názvem MOJE nejen BLBÉ DVACÁTÉ STOLETÍ.

Zdeněk Urban Komiks 1
Zdeněk Urban Komiks 2

05 dubna 2010

Muj brácha - FRANTA PERON

Franta Peron Bouška
O sobě :
Někdy na konci sedmdesátých let minulého století se jedna parta rozhodla, že bude prodávat pivo na nádraží. Byla to nepředstavitelná zábava, někdy sice dost blbá, jako když přišel maník z Obchodní inspekce kontrolovat ceny a jak to, že máme troje - jedny pro nádražáky, jedny pro osobáky, jedny pro rychlíky. Jeník Š. se s ním musel za těžce vydělané peníze ožrat a vyřídit to. Nakonec byli nejlepší kamarádi, stěžoval si, jeho vyhodili v roce 68 z Mladé Fronty atd.
Braly se všechny druhy peněz a jakákoliv měna vzhledem k dobrým stykům v bance. Obsluha většinou košíkáři dosti vysokých postav, takže pivo i z kolejiště šlo pohodlně servírovat. Jeden nejmenovaný urostlý až odrostlý maník na nástupišti podal pivo, dostal pětimarku, pokoušel se něco vrátit, ten Němec na to kouknul a hodil ty jeho drobné zpátky na nástupiště. Tak zase položit basu s pivem a sbírat penízky. Dneska je to v naší republice dost vysoce postavená postava, vidno jak se člověk vypracuje od malých začátků ( byl jsem čističem bot - USA, byl jsem nosičem piva - ČSSR )


Vzhledem k různým zpožděním vlaků se podařil jeden zlepšovací návrh, v našem stánku jsme upravili chladící zařízení na naprosto přechlazené pivo těsně nad bodem mrazu (samozřejmě potom s žádnou pěnou). Blížil se rychlík, tak natočit tohle ledové pivo, když byl slyšet tak s kýblem skočit do nádražní restaurace pro pěnu, nakydat jí do kelímků a vyrazit. Docela dobře to fungovalo, dokonce byla o nás zmínka v časopise Železničář (aby bylo jasno - pochvalná).
Nikdo a nikdy do rychlíků s pivem nelezl až holt na mě, v tý době mladýho blbce. V jakémsi podivném rozrušení po včerejším flámu jsem vlezl do sobotního rychlíku směr Praha ve 13.20.
Sotva jsem byl uvnitř, tak se zabouchly automaticky po celém vlaku dveře a vlak se rozjel - Vindobona - první zastávka Praha. Já oblečen v bílý plášť, pantofle kristusky a krátké jeansové kalhoty, po kapsách pár drobných a drátěnou basu s 10 pivy. Říkal jsem si mám zatáhnout za záchrannou brzdu, ale za chvíli mě to přešlo a prostě jsem rezignoval. Vyklopil sedátko, sedl jsem si do uličky a popíjel pivo. Přišel průvodčí a když mě tam viděl tak truchlivě sedět, tak pomalu upadnul a bylo mu to všechno hned naprosto jasné.
Zatáhnul mě do svého služebního kupé, kde jsme drbali, pomalu pili pivo, které studené vydrželo v pohodě až do Prahy a v klidu jsme dojeli na Hlavní nádraží. Já už mu tykal, říkám, že mě musí nějak zařídit dopravu zpátky, nemám peníze. Vylezl jsem v Praze s drátěnou basou na pivo, on v dopravní kanceláři zařídil cestu zpět, dost se všichni při pohledu na mě řezali smíchy aneb jak jsem uvedl v úvodu této storky - Cizí neštěstí potěší nejvíc (navíc se to za neštěstí považovat nemůže, to je prostě a jednoduše gag jak z dob němého filmu).
V 16.20 mě nacpali do vlaku furt s tou drátěnou basou, už prázdnou ( holt zapůjčený inventář ) a já vyrazil směrem na Ústí. Po 18 hodině v pohodě zase na nádraží v UL, ovšem kolegové na mě čekali a uzavírali sázky, kdy se vrátím. Když mě viděli, jak lezu z vlaku, tak se chechtali, co chechtali, to je slabej výraz, všichni se váleli a plazili v prachu a špíně po nástupišti.
A holt jsem byl vot tý doby Franta PERON a nikdo mi to asi už nikdy neodpáře.
Starší deníky na : http://neviditelnypes.lidovky.cz

Liškou ke zdi Neumím psát recenze ale musím. Nechci si instalovat co furt v PC nepoužívám ani to moc neumím používat(myslím že je to celé a...