Už před pátou ranní budí mě hlasitým houkáním a roztouženým kňučením náš teriér, fenky hárají a ten bezmála čtrnáctiletý smilník žádá si brzkou procházku s případnou milostnou avantýrou. Stařecky vleču se z postele, v kuchyni zapínám rádio a ejhle, nezničitelný cukrouš Kája Gottů se ptáčka vyptává, kdepak své hnízdo má, urychleně přístroj vypínám ve zlé předtuše, že by mohla v produkci evergrínů následovat další hvězda českého popu Jakub Smolík, či věčná pěnice Helenka Vondráčková.
Trpce zalituji ztracené blahodárné ranní čtvrthodinky uváděné za minulého režimu Husák end comp. , sloužící mi k bohapustému klení,kdy v břinkotu klavíru a úsečných povelech cvičitele, mohl si pracant před nástupem do fachy kostru protáhnout shyby, kliky,dřepy a jinými vylomeninami a optimisticky se vydat budovat šťastné zítřky, jež nás minuly a vyhýbají se nám záhadnými oklikami i dodnes. Už nenadávám, nespílám ani nezlořečím, našeho domu, po chodníku plném vykotlaných děr a povšimnu si čerstvého nápisu nasprejovaného na kus zdi kde ještě omítka drží pohromadě, s důchodci do plynu, zbystřím pozornost zdali na mne nevyrukuje nějaký mladík s bejsbolovou pálkou, ale vzápětí se napomenu, co by tady tak časně naše mládež dělala, určitě ještě vyspává a v klidu si užívá podpory v nezaměstnanosti či sociálních dávek. Na pusté ulici mě míjí hlouček zachmuřených ukrajinských dělníků, zaslechnu jen útržek z jejich mluvy, job tvoju mať. Nejsem polyglot, ale překlad do mé rodné řeči mi nečiní problémy. U odpadových kontejnerů naproti se činí parta mých spoluobčanů tmavší pleti, do připraveného dětského kočárku s rozvrzanými koly nakládají úlovky vyhrabané z hlouby toho neřádstva, co se jim nehodí ponechají pohozené na zapraseném asfaltu. Přátelsky jim domlouvám, aby to svinstvo dali nazpět do kontejneru, dostává se mi briskné odpovědi, vyliš nám prdel gadžo. Můj teriér temně vrčí,domlouvám mu aby se choval vstřícněji, ještě by mohl být obviněn z rasismu. Namířím si to zkratkou přes jediný park v naší noblesní městské čtvrti, lavičky překlopené, na jedné z nich vyspává přikrytý novinami bezdomovec, hledím do tváře, jež pozbyla veškerou naději, kdepak své hnízdo ptáčku máš, odpadové koše vysypané s urvanými plechovými poklopy, v trávě psí lejna a všude okolo poházené papíry a prázdné pet láhve, v křoví krčí se malý opuštěný kocourek černý jak úhel a vyhladověle mňouká, hle páně Ladův nezbeda, můj oblíbený hrdina z dětství, kocour Mikeš, kdepak kocourku tebe nedáme a jemně jej zastrkávám do úkrytu pod bundou. Zamířím k trafice, vyhnu se díře na které chybí železný poklop, ve tmě by si tu jeden hnáty přelámal. Trafikant skloněný nad novinami vzhlédne, četl jste to v Halo novinách, ptá se. Nemám nejmenší chuť konversovat s bývalou máničkou proměněnou hamižností v čecháčkovského hovnivála, trnoucího v obavách, že mu seberou po volbách trafiku. Kupuji si noviny, nahlédnu do nich, je před volbami a ze stránek na mne hledí vyretušované tváře politických nýmandů kandidujících za náš zdecimovaný a opomíjený ústecký kraj trpící pod kuratelou mocichtivých pobertů, vhazuji noviny do odpadového koše a s pocitem náhlého probuzení, osvobozen ode všech vzletných frází, prázdných slibů a žvástu odcházím domů, můj teriér s mordou vnořenou do trávy pátrá po pachu hárajících nevěst, dopřávám mu tu radost.
mailto: milan.charoust@seznam.cz - Ústí nad Labem
Žádné komentáře:
Okomentovat