Jsem důchodce - geront
a moje manželka je tedy důchodkyně - gerontice. Když si to pádíme na nateklých revmatických končetinách protkaných křečovými žílami a vyzbrojeni holemi do nedalekého Kauflandu, nedivím se, že budoucnosti národa, mladým, úspěšným a pracovitým workholikům, připomínáme starého havrana a obstarožní vránu se schlíplými křídly.
Věkově jsme dohromady přesáhli hranici stotřiceti let, společně vlastníme šest dosud zdravých i když značně zežloutlých zubů, dvě hole, jednu endoprotézu o níž se dělíme, dvě sklenice na umělé chrupy, jednou cukrovku, dvakrát sklerózu, též jednou těžkou brontichidu, rovněž po dvakráte brejle celkově o osmi dioptriích, v uších naslouchadla, předplacenou kremaci s květinovou výzdobou i se smutečním řečníkem a výčitky svědomí, že naší zanedbatelnou přítomností vyvoláváme negativní emoce u našich věkem daleko mladších a produktivních spoluobčanů a pobíráním důchodu, byť mrzkého, to za celoživotní dřinu, bráníme svým stářím vzrůstu národního blahobytu. Jsme nepoužitelní, neschopní, kontraproduktivní, zbyteční a nikomu ku prospěchu. Tedy byli jsme až do chvíle, kdy dvě vědoucí a vše znalé zářné hvězdy českého stříbrného plátna domluvili v jejich inteligentním videoklipu nejen bábě,ale i mně dědkovi, abychom zachránili Česko před rudým socialismem a odevzdali naše hlasy při nastávajících volbách pravici, jejíž skvělé politické strany oplývají empatickými, soucitnými, neúplatnými a čestnými politiky, jejichž jména si ponecháme raději pro sebe, neboť při jejich vrozené skromnosti a totální absenci sobecké pýchy by se po zveřejnění jejich nicotností a nedej bože přikrášlených tváří, zarděli bezmála panickým studem. Pravice,či levice,chapadla pokrytecká lživá a mnohdy hrabivá, neotravujte nám zbytek života debilními hloupostmi a nechte nás aspoň v klidu dožít. Amen.
Milan Charoust - milan.charoust@seznam.cz
