Saksun a Boušková

Co dodat když je vše napsáno, snad jen tu omáčku, nimochodem bude svíčková...

---

Boží oko v Google

Pořád jsem si myslel že to není všechno samo sebou a neumím si představit miliardu světelných roku chvilku jsem přemýšlel a pak se si šel koupit jídlo do konzumu. Snad příště. Dá se to ale vidět v počítači jako všechno.
Zde si můžete stáhnout nový Googl Earth i s oblohou.
A něco veselého povídání k tomu. Nově rozšířený obraz spirálové mlhoviny půjčuje slavnostní dotek k tvrtému výročí vypuštění NASA's Spitzera vesmírný teleskop. Tento velkolepý objekt, umírající hvězda rozplést do prostoru, je favorit amatéra a profesionálních astronomů stejnou měrou.

---

Spitzer mapoval rozpínavou vnější strukturu šesti- světelných roků- širokých mlhovin, a sondoval vnitřní region kolem centrální mrtvé hvězdy odhalit co se zdá být planetární systém který přežil hvězdův chaotické smrtelné duševní bolesti.Spitzer vypustil z mysu Canaveral, Florida, v srpnu 25, 2003. V jeho/něm čtyřech rocích operací, Spitzer poskytl bezpříkladné infračervené pohledy na objekty tak různorodý jak asteroidy v naší vlastní sluneční soustavě ke galaxiím na okraji pozorovatelného vesmíru. Nedávné objevy zahrnují první odhalení vodní páry na planetě obíhání další hvězdy a titánské galaktické kolizní pět miliardové světelné roky pryč.
Další příčina pro oslavu je Spitzerova vynikající technická úroveň. Spitzer je první infračervený vesmírný teleskop použít Earth - trailing oběžnou dráhu a pasivní chladicí techniky, jako sluneční chrání, získat nízké teploty požadované pro infračervenou observatoř. Design pamatoval na moc menšího tanku kapalného- heliového chladiva, nebo substance produkující nízké teploty, ochladit teleskop, tím šlichtování misijní stojím.
Minimum očekávalo dobu existence Spitzera byl jen dva- a- jedny polovina let. Teď, Spitzerova substance produkující nízké teploty je očekávaná, že bude trvat moc delší, dávání mise doba existence víc než pět- a- jedny poloviny let.

Pro více informací o Spitzerovi, návštěvě http://www.nosní.guvernér/špic .

Cyklo expedice Jur-Alp 2007 č.9

Rakousko, Německo, Česko :
Kemp za městemObernzell - 9.7.2007 den čtrnáctý 9.45 hod. tachák 9 712 km.Nechce se nám do deště a taky těch včerejších 140 km je trochu znát, takže vyjíždíme takhle pozdě. Chlapy jedou po cyklostezce na dohled předem mnou nemůžu je dorazit, samozřejmě sem je ztratil. Na 17 km telefon že opravovali vozík na věci Českolipským bruslařům ať se 5 km vrátím, to se mě nechtělo - další rozpad, tentokrát mou zásluhou.

---

Od Dunaje jsem vystoupal a nějak jsem nemohl chytit správný směr. Mapu jsem měl bez vrstevnic a tak jsem vyjel až na kopec který měl 915 m.n.m. a sjel úplně jinam než jsem chtěl. Do toho začalo hodně pršet, skoval jsem se na statku pod stodolu, koukal do mapy, jedl, kouřil a vymyslel co mě jeden kamarád rozhodně nedoporučil - jet po hlavní silnici. Zataženo bylo tak na týden, čas pokročilý protože jsme pozdě vyjeli, chtěl jsem dojed do Čech a tak jsem šel o toho rovnou, za deště. Za 10 minut jsem byl durch, ale zima nebyla. Psal Jirka, že nu Dominik ujel a že je u hranice, to já jsem to měl od města Rohrbach ještě 25 km což jsem mu taky odepsal. Bylo večer po 19 hodině a Jirka znova psal že poslední přívoz přes Lipno do Horní Planý jede ve 20.30 hodin. Odepsal jsem že to snad stihnu, telefon pečlivě zabalil do igelitového pytlíku a strčil do přední brašny z které se rytmem mého šlapání odeslalo dalších deset SMS stejných zpráv. Jirka později řikal že vůbec nechápal v jakém sem stavu a došel mu do toho v telefonu kredit. Cestou na hranice sem zabloudil ještě v Rakousku, ale poslední přívoz jsem nakonec stihnul. Jirka koupil chatku na jednu noc, Dominik spal někde v kempu pod stanem. K večeři sladký knedlíky. Byl to hrdinný dojezd do Čech. Najeto 98 km. Nastoupáno 1 150 metrů.

Kemp Horní Planá - 10.7.2007 den patnáctý 9.30 hod. tachák 9 810 km. Ráno pořád prší, nemůžeme se vykopat z chatky. Míříme teda já a Jirka, o Dominikovi nemáme zprávu, podle plánu do Českých Budějovic. Před Krumlovem mě napadlo zavolat kamarádovi jestli není ve Vlhavech na statku. Byl, tak změna plánu, míříme k mim. Městem jsme projeli a míříme k Vltavě do Zlaté Koruny jen ze zastávkou v tabáku, všude bylo plno lidí, prostě prázdniny. Déšť, zima a zmrzlí vodáci v bufetu u řeky. My už trochu zvyklí si dáváme pivo a čaj. Po cyklostezce č.12 přes Hořice na Šumavě kde mají na návsi kamenný pranýř z 15. století, uviděl jsem tu věc poprvé v životě. To byli časy, když ostuda ještě bolela, ne jako dneska. Přes vesnici Holašovice - UNESCO, kde jsme se s Jirkou stavěli na jídlo. Moje pouť skončila bouračkou s osobním autem ve vesnici příznačného jména Záboří 12 km od Vlhav. V podstatě se nic nestalo ale kolo bylo nepojízdné, telefonem přivolaná záchrana odvezla mě i pochroumané kolo. Jirka dorazil na kole také. Poděkování, tak jsme skončili na dobré večeři, na statku, po dlouhé době v posteli a peřinách. Ujeto 62 km z toho já 12 km autem. Nastoupáno 350 metrů.

Statek Vlhavy - 11.7.2007 den šestnáctý 9.30 hod. tachák 9 860 km. Závěrem : Kamarád mě odvezl na nádraží do Budějovic, a já dojel do Ústí vlakem. Jirka pokračoval kolem za dcerkou někam na Sázavu. Dominik jel domů vlakem rovnou z Horní Plané. Petr byl už skoro týden doma a do Prahy to dorazil na kole. Řeknu vám že to nebyl vůbec promarněný čas. Domluvili jsme se na společném "zhodnocením" akce ze kterého rozhodně nebudu dělat žádný zápis. Slibuji !

Zde si můžete kliknout na Fota moje a Dominika. Fota na blogu : Klikni zde.

Cyklo expedice Jur-Alp 2007 č.8

Rakousko, Německo :Před městem Fieberbrunn -7.7.2007 den dvanáctý 7.30 hod. tachák 9 470 km. V noci drobně pršelo. Zabalili jsme se a sjeli k lavičce s výhledem na kopec kde se jezdí v zimě Světový pohár na lyžích, Hahnenkamm a snídáme. Vyjíždíme po stezce do vesničky St. Jakob kde v otevřeném krámečku nakupujeme něco na zub a vodu. V prodejně suvenýrů dostáváme samolepku "Tirol" zadarmo a na mostě kam jsme sjeli kolem jezera Pillersee, nad řekou Saalach je lepíme na kola.

---

Podél řeky vede šotolinová cyklostezka ze které jsem se nemohl vynadívat na kopce hor Berchtensgaden. Řeka a my podél ní překračujeme hranice do Bavorska, po 20 km se vrací zpět do Rakouska, která končí u soutoku Saalachu se Salzachem na okraji Salzburgu. Střídavě jedeme po březích řeky, kde uprostřed vede hranice mezi Rakouskem a Německem, k velké zátočině města Laufen, kde likvidujeme v cukrárně porci zmrzliny. Začali jsme se poohlížet po místě na spaní a tím začal kámen úrazu. Rozpad kolektivu. Dominik kterému "je to jedno" kde se spí chtěl k vodě, já s Jirkou spíš do lesa. Dominik ujel, telefonem se mě ho povedlo zastavit, spí u lavičky na cestě, my dva kousek od něho v lese kde jsme rozvěsily mokré věci. Nepršelo a vypadalo to že ani nebude. Scházíme se k společné večeři, všichni naštvaný, vyjasňování skutečností. Minulou noc jsem zapomněl na místě kde jsme spali na nařezaném metrovém dřevě plachtu i gumicuky. Spíme pod širákem. Ujeto 102 km. Nastoupáno pár metrů po ránu, jinak pořád dolů, podél potůčku a řek.

Ultereching - 8.7.2007 den třináctý 4.45 hod.tachák 9 571 km. Vedro, rozednívá se, nemohu spát. Fotím tmu jen tak ze spacáku , budím Jirku a balíme suchý věci a v 6.30 sbíráme Dominika z pod lavičky a vaříme čaj. Plán byl jasný, dojet co nejdál podél proudu řeky. Z malýma odbočkami jsme počítali ale v konečném součtu to byla třetina cesty a překvapivých 550 vystoupaných metrů. Soutok Salzachu s Innem nebyl nic moc, výhled prakticky žádný. Za Braunau am Inn se nám Dominik ztratil tak jsme si sedli s Jirkou do hospody, kde jsem mu psal SMSku byl už 10 km před námi. Celý den od božího rána svítilo sluníčko, na to jsme nebyli zvyklí, cesty byly prašné a tak jsme najeli na pivo. Minuli jsme ptačí rezervaci plnou řvoucích racků a zastavili u bodré rakouské selky která si mezi polem s kukuřicí a břehem řeky postavila kůlnu s občerstvením, piva a sulc(dělám lepší). S Dominikem jsme se potkali až na soutoku Innu s Dunajem v Pasově, kde na nás čekal. Byli jsme zaprášený a tak jsme se domluvili na 20 km vzdáleném kempu. Cestou jsme předjeli na přeloženým kole asi šedesátiletou, pětačtyřicetikilovou hipízačku co si za jízdy na řídítkové brašně balila cigára a hned je kouřila. Kemp, vaření, mytí, déšť, hospoda. Než jsme šli spát tak vedle nás zmíněná pani postavila stan asi pro 6 lidí, z brašny vyndala skládací stoličku, kterou si rozložila na břehu řeky a… kouřila. Ujeto 141 km. Nastoupáno 550 metrů.

Zde si můžete kliknout na Fota moje a Dominika. Fota na blogu : Klikni zde.

Pokračování příště : Cyklo expedice Jur-Alp 2007 č.9

Cyklo expedice Jur-Alp 2007 č.7

Rakousko :
Přítok Innu za zastávkou Innst-Pitztal -5.7.2007 den desátý 8.10 hod. tachák 9 283 km. Vstávali jsme v 6.00 hodin a po raním kolotoči odjeli za deště zase po osmé hodině. Ještě že jsme balili před deštěm. Místo kde jsme přenocovali ráno, na rozdíl jak je tomu ve valné většině případů, vypadalo o moc lépe než večer. Na břehu říčky po ranní hygieně a zuby to zrovna nebyly, těma se na sedle nesedím namazán baby avirilem razíme dále podél Innu.

---

Cesta je jako podél Labe. Železnice, silnice, dálnice, pole a hodně zalidněný, byl jsem zklamán, ještě že to odlehčily okolní vysoké hory. Před Insbruckem jsme se poztráceli sraz byl před kostelem ale je jich tam moc, tak za pomoci SMS jsme se našli až před teologickou fakultou. Za deště jsme jeli dál, chvilku po jedné i druhé straně řeky a museli jsme dělat přestávky v závislosti na hustotě srážek. Skončili jsme v kempu, který se za dvě hodiny naplnil Rumuny v montérkách a očividně tam nebyli na zájezdě. Jirka ručně pere prádlo, má všechno mokrý i to co veze v brašnách, a že si ho za peníz dá uschnout do automatický sušičky. Byla to pračka, tak se mu to ručně vyprané prádlo pralo znova. Další pokus dopadl už lépe, Jiří vítězně vytahuje ze sušičky napůl mokré prádlo. Já i Dominik máme brašny nepromokavý tak máme věci sice smradlavý ale co je důležitý, suchý. Za deště uleháme, Jiří a já do stanu, Dominik vedle kol, pod plachtu. Ujeto 91km, pořád mírně z kopce, takže nenastoupáno skoro nic.

Kemp u Innu - 6.7.2007 den jedenáctý 8.15 hod. tachák 9 374 km. Ráno z kempu podél řeky je to hrozná nuda, ve městě Swac jsme si dali cukrárně kafe a vzájemně jsme se ztratili. S Jirkou jsem se sešel ještě ve městě a Dominik počkal ve 20 km vzdáleném Jenbachu. Střídali jsme břehy než nás skřípla k řece dálnice a dalo se přejet dál jen po rozestavěném mostě, kde byl samozřejmě zákaz vstupu. Naproti nám přišel pán v obleku, který vůbec nenadával, jen nám řekl, jak se co nejdříve odtamtud vypařit. Ve městě Vergl jsme odbočili podél potůčku na St. Johan do hor, dál se ta nuda nedala vůbec vydržet. Veselejší krajinou přejíždíme sedlo 870 m.n.m. zase padáme podél železnice a dalšího potůčku který stéká ze sedla na druhou stranu ke zmíněnému městečku. Lavička na návsi, cigáro, odpočinek. Lavičky jsou ze dřeva a hodně dlouhý třeba 6 metrů to asi aby se tam všichni sousedi vešli. Zvon na kostele odbijí půl šestou, jdu si koupit do sportu návleky na kolena. Prodavačka je mladá blondýnka, která má na zubech přilepené moderní barevné armovací rovnátka, na které jí koukám, vysvětluji a ukazuji co chci. Fascinovaně zase ona kouká na péra co mám zapíchnutý v cyklistický přilbě a nechápe co chci. Když jí to svou hodně lámanou mezinárodní řečí důrazně vysvětluji, chlapy se řežou smíchy. Odcházím zklamán, neměli mojí velikost. Po pár kilometrech u statku nabíráme vodu, odbočujeme do prudké stráně a přes hodně komplikované dohadování o místo ke spánku, natahuji v lese plachtu pod kterou, po večeři kterou Dominik uvařil a Jirka odmítl, společně uleháme. Drobně prší. Ujeto 92 km. Nastoupáno 830 metrů.

Zde si můžete kliknout na Fota moje a Dominika. Fota na blogu : Klikni zde.

Pokračování příště : Cyklo expedice Jur-Alp 2007 č.8

Cyklo expedice Jur-Alp 2007 č.6

Rakousko :
Most St.Gallenkirch - 4.7.2007 den devátý 8.08 hod. tachák 9 192 km. Nevymodlil sem lepší počasí asi jsem málo věřící. Vyspalí lépe než v peřinách vstáváme v 6.00 hod. a obvyklí ranní kolotoč s balením a vařením. Vyrážíme, odhodlaný ke všemu do deště, já přemýšlím jestli se ve mně tím výjezdem něco zlomí a tím sám sobě si dodávám jistotu k výjezdu. Rozhodně potom ale pojedeme pěkných pár kilometrů dolu.

---

Mírným stoupáním 9 km se blížíme k mýtnému místu(1020 m.n.m.) kopec se už pěkně zvedá. Slečna v budce se usmívá, přestáváme funět. Jirka se tváří jako by jel po rovince, přemýšlím v kolika letech nás před ženami naparovaní a mužská ješitnost opustí, vymyslel jsem že asi nikdy. Začíná hodně pršet, Dominik je už v trapu a my dva zastavujeme pod obrovským smrkem, kouřili jsme a jedli čokoládu já ještě ze Švýcarska. Pršelo, střídavě hodně a málo, nemělo cenu na nic čekat a tak jsme vyrazili do nekonečných serpentin, které byly očíslované a ty čísla byla nekonečná. V 1740 m.n.m. u přehrady jsem zažil euforii, myslel jsem že jsem už nahoře, zatracený Google Eart, doma mě jedna přehrada při prohlížení vypadla z hlavy. GPSka ale nelže. Moderní materiály na oblečení proti dešti fungovaly dobře, akorát mě zatékalo za límec skrz přílbu na mojí dlouhou, hustou a mastnou deku(vlasy), kapucu jsem si nenavlíkl. Byl jsem jak se krásně česky říká, úplně durch. Svlékl jsem se do půl těla na sebe si oblékl suché triko s dlouhým rukávem a dosavadní vyždímané oblečení přes to. Čekal jsem na Jirku, byla mě už taková zima, že sem musel jed. Hlad zahnala čokoláda, byla ztuhlá že nešla ukousnout tak jsem jí v zubech ulomil, byla tak ostrá že mě řízla do vnitřku tváře, rozkousal jsem jí na hrubou kaši ale v serpentinách kde jsem pod sebou na chvilku s ulehčením zahlédl konečně i Jirku, na to byl čas. Objevila se vrchní přehrada, velká úleva. Na chvilku vysvitlo i sluníčko. Stálo tam hejno koní, všichni stáli vyrovnaný. Zadky proti větru, vypadaly jako sádrový, myslel jsem že je zde někdo odmontované složil z dětského kolotoče, jen ocasy se jim ve větru hýbaly a tím zaručovaly živoucí pravost. Fotil jsem a počkal na Jirku, na "ruský odpočinek", jak přijel tak jsem vyrazil snad ani chudák nesundal nohy z pedálů. Spolu jsme dojeli k ceduli s číslem 2 035 m.n.m. a nejvyšší bod přejezdu ze Ženevy do Čech byl máš, zase focení. Dominik na nás prý čekal už 1.15 hodiny u hospody nad přehradou s českým řidičem zájezdního autobusu. Volal jsem domů, musel jsem někomu říct jak sem na sebe pyšný, abych tu pýchu neodřel na vlastních bedrech zase jen sám. Dominik nemá nikoho, jen bývalou manželku, tak volal kámošům, Jiří svým skoro dospělým dětem a někomu do Povrdlů kde žije. Šli jsme do hospody a cestou si koupily samolepky s číslem nadmořské víšky sedla. Dal jsem si polévku, kterou si v německy mluvících zemí dávám vždy : "leberknedlsuppe", protože si prostě o jinou říct nedovedu, čaj a první pivko expedice. Vše zkonzumoval a věřte - nevěřte, po pivu, výkonu, a nadmořská vížka si asi taky přihodila, jsem byl úplně na šrot. No a jak jsem se ožral a ztratil zábrany tak jsem tam ukradl lžíci. Svou jsem někde ztratil, no jinak to stejně nešlo, protože nožem i když švýcarským se polévka jíst z ešusu na expedici nedá. Za příkoří které jsem tam svou neurvalostí všem způsobil, se tímto pokorně omlouvám. V 16.00 hodin jsme tam seděli úplně sami, ty lidi, co tam s máma seděli se snad do jedné minuty vypařily, venku jsme si oblékli skoro všechno co jsme měli na sebe, já ještě vše vyfutroval igelitkami, sněžilo. Sníh je lepší než déšť, když jedeš tak se od tebe odrazí, déšť se vsákne nebo někam zateče. O tom by rozhodně mohl lépe referovat jiný machr, Jéňa Kopka - letošní vítěz nelidského Aljašského Iditarod Trail Invitational. Začal sjezd na 25 kilometru denního měření vzdálenosti, přes Landeck do Imstu kde v továrně v podnikové prodejně tyrolského špeku byla svačina. Postávali tam chlapy s lahváčema a kouřili, byli jsme teda už prakticky doma. Cestou podél Innu jsme potkali Čecha na lehokole, které sem si od něho samozřejmě půjčil a ujel na něm než sem spadl celé 3 metry. Za nádražím Pitztal kde jsme odbočili podél přitékajícího potůčku k Innu, rozbily stanový tábor. Vaříme tyrolský špek a těstovinu jako polévku. Pršelo. Jsem unavený, mluvím zase z cesty, je 22.00 hodin. Píši deník, kluci koukají zezadu do fotoaparátů. Ujeto 98 km. Nastoupáno 1300 metrů.

Zde si můžete kliknout na Fota moje a Dominika. Fota na blogu : Klikni zde.

Pokračování příště : Cyklo expedice Jur-Alp 2007 č.7

Cyklo expedice Jur-Alp 2007 č.5

Švýcarsko,Lichtenštejnsko, Rakousko :

Camping Klöntaler - 2 .7.2007 sedmý den 7.30 hod. tachák 9 037 km. Pršelo snad celou noc a pořád i přes den jsme čekali jestli náhodou nepřestane, a nepřestalo. Ve 12.30 hod. jsme vyrazili na morálku kolem jezera, mnoho místa tam nebylo, tak akorát na silnici po jedné straně. Dominik nejel, tak sem se vracel. Fotil a jak se později ukázalo, tak tam ztratil nový švýcarák. Měl ho asi 24 hodin.

---

Blížil se zase přívalový déšť, tak jsme zašli na nákup do vesnický samoobsluhy. U školky ve vesele vymalovaném přístřešku pro kola , jsme jedli a čekali až přestane pršet. O Švýcarsku se tvrdí že je tam draho, není ta žádná pravda přátelé, je to tam levnější jak v Rakousku. Služby tam jsou asi drahý, hotely - hospody ale to jsme nepotřebovali, byli jsme totiž na "expedici". Petr se tam rozhodl že si to zkrátí a pojede zítra z Feldkirchu do Innsbruku vlakem, proto že by chtěl (prý musí) být v sobotu doma. Jeli jsme podél jezer a dálnice, po cyklostezce která vedla po staré cestě, kde se jezdilo když byly koně a málo aut, na knížectví Lichtenštein, kam se nám pro neustálé zastavování pro déšť dorazit nepodařilo. Spíme na švýcarské straně hranice na fotbalovém hřišti FC Trübbach pod střechou, tímto všem z oddílu děkujeme. Jirka byl naštvaný že někdo příjde a budeme se muset dohadovat, řekl sem mu ať se nebojí že to vyřídím, ale nebyla to potřeba. Na stadionu voda z kohoutků a sucho, okolo jezdila auta, občas i vlak, ale je to tu lepší než spát v kempu v mokrém spacáku a stanu. Když se začalo smrákat tak nám pohybové čidlo nad hlavou rozsvítilo halogenové světlo. Vlezl sem kovářovi Petrovi na záda a na snímací čidlo navlékl návlek co se natahuje na kolena když je zima a byla tma. V noci začal foukat vítr, rozhýbal návlek a měli jsme ve dvě ráno "poplach", protože čidlo sepnulo a halogen posvítil rovnou do odpočívajících spících očí. Dlouho jsme před tím nemohli usnout, protože po jídle jsme si uvařili hodně čaje a taky kafíčka. A to nás hrozně příjemně pobavilo. Ujeto v odpočinkovém tempu 62 km.

Hřiště FC Trübbach - 3 .7.2007 osmý den 8.10 hod. tachák 9 099 km. Celou noc rachot ale sucho, vstáváme v 6.00 hod. balíme celkem suché věci, snídáme ale stejně vyrážíme po osmé. Mostem přes Rýn, kde prostředkem řeky vede státní hranice. Po protipovodňové hrázi vyrážíme cyklostezkou na Vaduz. Tam jsme zastavili u prodejny suvenýru a vybírali si samolepku Lichtenštejnska a najednou se ozvalo za mnou "ahoj Pekky" byl to kluk mého kámoše, uplně mě to vehnalo slzy do očí. Hned jsem kamošovi zavolal, že mu někoho dám, později mě řekl že to sním skoro seklo. Jsem rád že naši děti nejsou uskřípnutý bolševickou minulostí. Byl jsem vykolejený, nevěřil jsem svým očím, skoro nešlo uvěřit takovému překvapení, a u měj to bylo asi jako by mě potkal na Václaváku, a to je dobře. Je to náhoda, nebo to do sebe všechno nějak zapadá a různě se to poskládá a říká se tomu život, sám nevím. Jinak je Lichtenštejnsko nudný a platí se tam švýcarským frankem. Další překročení hranice a to s Rakouskem.Ve Feldkirchu jde Petr na vlak do Innsbruku, dál pojede sám. Objímání a loučení jako by jsme byli spolu 2 roky na vojně. My tři pokračujeme dál podél potůčku do nejvyššího místa naší cesty sedla Silveretta 2034 m.n.m. Dnes počasí akorát na kolo, deset kilometrů před začátkem stoupaní na sedlo ve vesnici St.Gallenkirch 860 m.n.m, začíná pršet je stejně večer tak hledáme spaní. Nacházíme to nejlepší za celou cestu, celodřevěný most přes prudce padající šumící řeku a je jen pro pěší. Na jednom konci mostu je Kristus na kříži s hořící svíčkou a naproti lavička kde si píšu deník, taky sem se jakž takž pomodlil a pokorně požádal jestli by nepřestalo před zítřejším náročným stoupáním pršet. Do sedla to máme 1200 výškových metrů a 20 km, končí to 14% stoupáním, myslel jsem že to nahoru pojedu tak 5-6 hodin. Spali jsme při stěně za sebou ve spacáku na tlustých dřevených trámech po kterých se vodily po staletí krávy na pastvu. Než jme usnuli tak prošel jen pan se psem, proběhl běžec a kráva žádná. Sucho a teplo, tak dobře sem se už dlouho nevyspal. Chlapy byli taky spokojený a Dominika přestal bolet zub. Najeto 75 km. Nastoupáno 490 metrů.

Zde s můžete kliknout na Fota moje a Dominika. Fota na blogu : Klikni zde.

Pokračování příště : Cyklo expedice Jur-Alp 2007 č.6