Švýcarsko :
Camping Bumbach - 30.06.2007 pátý den 8.15 hod. tachák 8 919 km. Vstávání, balení a obvyklý raní kolotoč. První střevní potíže postihly Jirku naštěstí to dlouho nevydrželo. Jeli jsme dál po cyklo č. 4, ale MTB variantě a neprohloupili.
Původně jsem chtěl jet podle jezer kolem Interlakenu, Dominik mě přemlouval ať jedem po Alpenpanopama - Route a když jsem viděl ten provoz kolem Ženevského a Neuchatelského jezera tak jsem rád povolil. Začali jsme nejhezčí úsek po Švýcarsku, to jsem ale ještě nevěděl, podél potůčku po asfaltce až do sedla Kammeriboden 1316 m.n.m. Cestou nahoru v tý neuvěřitelně nádherný krajině jsem v myšlenkách přemítal kolika lidem zničili komunisti životy, když se sem nikdy v minulosti nemohli podívat. Proč, když jsem ze sudet neumím německy a učili mě ruštinu. Měli jsme tu být s kámošem ve dvaceti, ale i tak osude, díky. V sedle oběd, já vytáhl poslední plechovku z domova s tresčími játry a sklidil jsem závist partnerů. V těchto místech se pohybovali jen starší, pravděpodobně domácí lidi a bylo jich tam hrozně málo. Asi vědí kde je hezky. Kraj se jmenuje nevím proč - Ementál a přitom díry, jako ve vybagrovaném Mostecku u nás, v sudetách tam nenajdeš. Neuvěřitelný panoramata při sjezdu, fotoaparáty cvakaly jako kulomety. Sjeli jme až do lyžařského střediska Sörenberg a začalo stoupání po silnici se zatáčkami až 359° do sedla Glabenbielen 1 611 m.n.m. Ono se to nezdá jako žádná velká výška ale zkuste vyjet z Trutnova na Sněžku, aby to mělo 77 km na kole z bagáží, která váží se šlapající jednotkou jako já dohromady 150 kg, to vůbec není žádná sranda. Dominik s Petrem odjeli jen "na sucho" neměli dohromady ani 1l tekutin, závodníci - blbci. Jirka a já jsme si prvním napajedle pro krávy - byla to obyčejná, krásná, bílá vana a jako Čech jsem si jí chtěl hned vzít domu, do koupelny. Tam jsme nabrali vodu(i když se to dělat nemá) omyli své opocené ostatky a vyrazili za nimi. V sedle nezbytné focení a při odjezdu, ano přátelé, měl Petr prázdnou přední gumu. Po opravě sjezd 1 200 metrů, kdy se ráfky rozžhavily do červena a Petrovi se odlepil tím vedrem flastr. Tam si vzal již zmíněnou, mě koupenou duši a jelo se dál kolem býlích skal. Asi třikrát se mě zeptal : "nevadí ti to Mílo". Byl jsem v povznášející křečovitě tvářící se náladě a kdyby to nebyl kovář, chlap jako hora, tak by jsem mu dal rovnou jednu pěstí. Dolu jede Jirka první, Dominik za nim, pak Petr a za nimi se courám já, protože jsem měl silnou blikačku - kterou jsem později také ztratil, tak abych neoslňoval nebo jinak neprudil. Podél dvou menších jezer k velkému Luzernskému, podivného názvu Vierwald-stätter See, které jsme museli přejed lodí. V přístavu se vrátila poslední loď, ze které nám řekli, (mě teda ne) že v dalším přístavu by jsme mohli poslední ještě chytit, těsně to vyšlo. Z přístavu jsme poodjeli tak kilometr na divokou pláž se záchody i pitnou vodou. Petr vyšťoural i sprchu, ale koupali jsme se v jezeře. Švýcarská omladina tam měla multikulturní mejdan gril, oheň, chlastání, atd. protože je sobota. Máme málo jídla a zítra všude zavřeno, ne jako u nás. Vaříme, pozorujeme romanticky kýčovitý západ slunce, focení, povídáme a jdeme ulehnout, jen tak do spacáku na písek k opěrný zdi. Mladý Švýcaři jsou hodný, řvou potichu do půl jedné říkal Jiří. Ujeto 77 km. Nastoupáno 1 150 metrů.
Pláž u Vitznau - 01.07.2007 šestý den 8.15 hod. tachák 8 977 km.Vaříme jáhly a polívku dohromady, jinak toho už moc nemáme. Nepršelo v noci i odjez se zdá být v pohodě. Všichni jsme použily sedací záchody a Petr i sprchu. To co jsme dali za přívoz asi 30 €,to jsme v podstatě ušetřili za kemp, nebyla tam jen teplá voda. Večer jsem byl úplně vylízaném, jeli jen nohy a hlava nemyslela, ráno paráda, odpočato, ale opačně, zase nohy pobolívaly. Podél jezera do města Brunnen, kde já s Dominikem v jediným otevřeným suvenýr krámku kupujeme Victorinox nože, které vedle ve Schwyzu vyrábí,já za 29,- a on za 38,- CHF. Pak čokoládu a samolepky z helveckým křížem, který okamžitě všichni lepíme na rámy svých kol. Údolím po cyklo č. 29 cestou Petr rozhýbává zadřený články řetězu mazal silikonem deštěm se vypláchne dříve i než ten můj olej z tresčích jater. Než dorazíme do Muotathalu, nástupnímu místu na mnou hodně na Googlu Eart studovanou Pragelstrasse, míjíme vodopád u vesničky Riedl. Po 25 km, ten den ve 12.15 hod. v 600m.n.m. začalo neuvěřitelné vražedné stoupání po nezvykle rozbité asfaltce. Čekalo nás bezmála 1000 výškových metrů. V půlce jsme se sešli a zalehli jsme na karimatky a trocha odpočívali. Ve 1350 metrech se silnice konečně trochu narovnala a po úbočí hodně vyčerpaný jsme dojeli do sedla 1533 m.n.m, kamenný kostelík s vlajkou Švýcarské konfederace u nás obrázek který není k vidění. Pamatuji na Nakléřovský kostel nad Ústím n/L, vražedný kopec, kde se několikrát rozhodoval Závod Míru. Komunisti kostel zbourali a místo toho tam svařily pěticípou hvězdu kterou osázely rudýma žárovkami a každý večer rozsvítily, opravdu i při vzpomínce na to mě jímá hrůza. V sedle s námi mluvil Rakušan česky, má v Brně firmu, to co jsme jeli on běžel, dole byl skoro stejně jako my. Začala bouřka u jezera v kempu rychlé rozhodování, potom stavění stanů atd. Dominik je nějakým způsobem vždy rychlejší, tak zatím co jsme dělali očistu, uvařil baštu kterou teď ve velkém společenském stanu který tady pro ten účel měli likvidujeme. Pan správce kempu nám přinesl talíře a lžíce a když jsme si koupily pivo a víno přihodil ze svého také kousek salámu a banány, které by se mu prý, jak říkal, stejně zkazily. Ujeto 60 km. Nastoupáno 1175 metrů.
Fota k této části : Klikni zde.
Pokračování příště : Cyklo expedice Jur-Alp 2007 č.5
