Vážená redakce,
předem bych se chtěla ohradit vůči tomu, že jste poskytli můj článek těm hadům okolo Blogu pana Boušky! Tímto si vás zapisuji do své černé knihy a požaduji navýšení honoráře za svá další Díla (ohledně jehož výše jste mi DOSUD neposkytli žádné informace). Útoky komentátorů onoho webu na mou Osobnost mě vůbec nepřekvapily, sleduji duševní pohnutky "autorů" pověšené na tomto serveru pravidelně. Nicméně mě dojala nabídka pořadatele festivalu Čtverec na volňásek oplátkou za reportáž. Nejsem ale třídního postavení, které by vyžadovalo, abych byla zásobena nějakými mrzkými almužnami, nadto chci zůstat v utajení slídivých očí ústecké "společnosti spektáklu".
Abych ukázala svou štědrost, nabízím panu pořadateli oplátkou volňásek do ústeckého pánského klubu Sweet 17, kde díky tomu může v průběhu jedné hodiny penetrovat několik mladistvých cikánek, nechat se vykouřit uzoučkými zubatými ústy Vietnamek a nakonec vystříkat své semeno na prsa Ukrajinek. Kvůli této reakci na předchozí události se nemohu na tomto místě věnovat samé podstatě mého Psaní déle, než dovolí představení pouze jednoho dalšího ústeckého intelektuála. Minule jsme tu měli správná macha, tak dnes zjemníme. Mgr. Marii Peterkovou jistě nemusím čtenářům NÚP představovat. Mezi těmi paskvily od rádobypisálků, jako jsou Pichlík, Neuvirt či Balvín zaujímá čestné místo, dané nejen jejím vzorným akademickým vzděláním. Paní Peterková, rozená Klimáčková, se narodila 10. 7. 1969 v Chrudimi, vystudovala obecnou měšťanku, dvanáctileté gymnázium a nakonec Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy. Štastně se oženila a s manželem, pro jeho rozhled mezi spolužáky nazývaným "Petroniem", zplodila malou Aničku. Po působení ve Filosofickém ústavu Akademie věd, kde se věnovala především otázce společenské smlouvy u Hobbse, se z náhlého vnuknutí přestěhovala do Ústí nad Labem, aby se zde věnovala pozdvihování místního obyvatelstva, zdegenerovaného vysídlením Němců, nástupem komunismu a pravděpodobně ještě dvěma atomovými výbuchy v l. 1993 a 1996, jejichž skutečnost je veřejným tajemstvím. Paní Peterková přednáší na zdejší univerzitě jako emeritní profesorka filosofii a český jazyk, působí i ve společnosti Collegia Bohemicorum a v ústavním orgánu Městského muzea. Ve své publikační činnosti, která se na rozdíl od jí po kolena sahajících, výše zmíněných "žurnalistů" neomezuje pouze na tento méněcenný plátek, se zabývá především popularizací významných Ústečanů mezi námi. Vrozená skromnost jí zatím neumožnila zmínit se i o Sobě, proto jistě vezme zavděk mým příspěvkem, který odhaluje její hlubokou vášeň pro Vědu a zaujetí samaritánstvím. Ve vyšších kruzích, mezi něž pravděpodobně čtenáři i přispěvovatelé tohoto "fanzinku" pro plebs často nepřijdou, se mluví o tom, že by paní Peterková vstoupila příští rok do Síně slávy města Ústí nad Labem. Primátor Kubata mi na jedné koktejl-party v Beach-baru Vrak důvěrně sdělil, že se přemýšlí i o vybudování jejího pomníku vedle sv. Antoníčka na Mírovém náměstí. O financování se má postarat prosperující podnikatelka, vykořisťující místní studující mládež, Lenka Gadasová, grafický návrh má na starosti team vedený zasloužilými umělci Danem Richterem a Pavlem Bergerem. Nad celým Projektem má svým pověstným bdělým a zkušeným očkem dohlížet kulturní šíbr Jindra Šrejber. Na závěr tohoto medailonku bych chtěla vyjádřit úctu k činnosti, jíž skoro osamoceně a s neutuchajícím zápalem Mgr. Peterková již drahnou řadu let vykonává, bohužel k drastickému nepochopení celé řady Ústečanů, kteří si to vlastně ani nezaslouží.
V oddanosti svému Dílu Pavla Míšková!
