.
.
.
.
Dnes 29.2.2008 na přestupný rok okolo 9. hodiny se nám narodil Antonín Růžička 53 cm 4.35 kg.
Martin Růžička
29 února 2008
22 února 2008
Jeden příběh i pro memotorkáře.
Kdo dnes zná.konstruktéra motocyklu Čechie - Böhmerland Albina Huga Liebische (* 26. 7. 1888 Rumburk; + 9. 11. 1965 Passau). Jakým byl vlastně člověkem? Jeho syn Albin Richard, kterému bylo přezdíváno Aly, o něm tvrdil, že byl neobyčejně tvrdohlavý a dokázal vždy prosadit svou. Ze vzpomínek pamětníků vyplývá, že se nestranil dámské společnosti, s radostí pečoval o svou údajně rozsáhlou skalku, miloval cestování a nenáviděl politiku. Vysoký kostnatý muž s mohutným nosem a knírem se dokázal smát očima. Znát ho tak Bohumil Hrabal...Albin Hugo Liebisch se narodil v rumburském domě svého stejnojmenného děda jako druhé nejmladší dítě zahradníka Emila Liebische. V roce 1895 se Liebischova rodina odstěhovala do Krásné Lípy, kde si Emil Liebisch zřídil prosperující zahradnictví. Albin Hugo Liebisch navštěvoval krásnolipskou obecnou školu a poté šel do učení k Reinholdu Mayovi, který měl ve Varnsdorfu prodejnu a servis šicích strojů, kol a později i motocyklů. Motory Liebischovi učarovaly. Ale kde se s nimi setkat? Vždyť v této době (kolem r. 1905) byla motorová vozidla ještě hýčkanými hračkami pro bohaté (navíc s mnoha neduhy) a setkat se s nimi na Šluknovsku a vůbec v Čechách bylo nevšedním zážitkem. Mladý nadšenec byl rozhodnut vydat se za motorismem do světa. A měl štěstí. V novinách si přečetl inzerát wiesbadenského advokáta, který sháněl šoféra. Tak tedy vzhůru do Wiesbadenu! Psal se rok 1907.
V roce 1911 přijal Liebisch místo osobního šoféra svobodného pána von Poschinger na zámku Buchenau u Regenu, kde se seznámil se svou ženou Herminou. Zde se rovněž narodil jeho jediný syn Albin Richard zvaný Aly. O dva roky později Liebisch nastoupil do autoopravny Jeana Fuchse v Bayreuthu, ale právě začala světová válka. Mladý mechanik odešel bojovat na východní frontu, odkud se v roce 1915 se zraněním vrátil. V letech 1916 - 1919 byl dílovedoucím v kopřivnické továrně na automobily. Zde se seznámil s vynikajícím konstruktérem Dr.h.c.H. Ledwinkou.
Na počátku dvacátých let se Liebisch s rodinou přestěhoval zpět do Krásné Lípy a stal se dílovedoucím v automobilové dílně majitele textilky a nadšeného automobilisty Alfreda Hielleho (1875 - 1949). Major Hielle již v roce 1909 závodil na voze zn. Mercedes ve známém 1858 km dlouhém závodě "Prinz Heinrich Fahrt" z Berlína do Mnichova a byl členem několika autoklubů. Znal se osobně s Ettorem Bugattim, kterému údajně finančně pomáhal s postavením jeho slavného závodu v Molsheimu, spoluzaložil Severočeský automobilový klub (Nordböhmische Automobil-Club) a na vozech značky Bugatti i závodil. Z Liebische a Hielleho se stali velcí přátelé, kteří společně podnikali dlouhé cesty po Evropě.
V dílně, kde Liebisch stavěl karoserie k vozům Bugatti (garáže a skleníky za Hielleho vilou v Krásné Lípě), vznikl v průběhu let 1922-1924 prototyp motocyklu Čechie - Böhmerland. Za podpory Alfreda Hielleho se v roce 1925 rozběhla sériová výroba tohoto motocyklu. Není však dosud příliš jasné, kde byla ona první "továrna", kde byly tyto stroje sériově montovány. Snad v opuštěných budovách krásnolipské přádelny Hielle? Pronajaté prostory však Liebischovi nevyhovovaly. Byl konec dvacátých let a nastalo období hospodářské krize, kdy mnoho hlavně menších podniků končilo výrobu. Jejich opuštěné výrobní budovy se dostávaly do držení bank, které je za výhodných podmínek nabízely novým zájemcům. Jedním z těchto podniků byla továrna na zemědělské stroje v Kunraticích u Šluknova, jejíž budovy a možná i zařízení zakoupila Eskomptní společnost pro průmysl a obchod v Praze. V roce 1931 získal tyto budovy Liebisch a výroba motocyklů Čechie-Böhmerland se mohla utěšeně rozvíjet. Ve třicátých letech pracovalo v podniku kolem dvaceti zaměstnanců. Motocykly byly vyráběny většinou na zakázku a v zimě, v létě byly böhmerlandy prodávány.
V roce 1939 byla z příkazu německých orgánů výroba motocyklů zastavena. Motory byly montovány do různých zemědělských strojů a v kunratické továrně se za druhé světové války vyráběl válečný materiál. Po osvobození v květnu 1945 byl Liebisch připraven pokračovat ve výrobě motocyklů. Místo toho jednoho červencového dne slavného i pohnutého roku 1945 vtrhl v noci do Liebischovy vily houf ozbrojených lidí, kteří vykopli zoufale apolitickému a česky hovořícímu "fašounovi" Liebischovi zuby a odvlekli jej se synem do koncentračního tábora pro nacistické pohlaváry v Rabštejně u České Kamenice, který předtím fungoval jako nacistický koncentrační a pracovní tábor. Život v tomto krutém zařízení, které by jako z oka vypadlo nacistickým koncentrákům a ruským gulagům, Liebischům zachránila jejich zručnost (opravovali vojenskou techniku Rudé armádě). V roce 1946 dostali povolení odcestovat za příbuznými do německého Passau, kde začali nový život. Liebisch starší si otevřel v Bad Hals u Passau malou dílnu, kde vyráběl ruční vozíky a konstruoval poválečný model Böhmerlandu. Vznikl i jeho prototyp vybavený motorem Zündapp o objemu 200 ccm, který se díky své bohaté kapotáži velmi podobal motorovým saním. Sériové výroby se nedočkal. Dílnu smetla velká voda a Albin Hugo Liebisch zemřel 9. listopadu 1965 v Passau, kde je i pohřben.
Továrna v Kunraticích u Šluknova byla konfiskována a bylo v ní ustaven národní správce. Byl jím jistý Franta Pokorný z Prahy, jehož hospodaření v chátrající továrně budilo rozruch i v tehdejší neuspořádané době. Motocykly se zde již nevyráběly, čas od času sem přijel (nebo přišel) majitel Čechie (nápis Böhmerland musel být jako nepřátelský přelepen), který se v opuštěné továrně tak dlouho přehraboval, až našel kýženou součástku. Po výměně národního správce bylo rozhodnuto o likvidaci podniku. Výrobní zařízení převzaly mj. firmy Sandrik, Elektrosvit, Sběrné suroviny apod. Zchátralé budovy byly strženy v polovině padesátých let.
Teprve po 35 letech od jeho smrti mu byla z iniciativy přátel značky Čechie-Böhmerland, odhalena pamětní deska v Krásné Lípě.
Převzato z : Vikýř - půlměsíčník z Krasné Lípy. Autor článku : Jan Němec
V roce 1911 přijal Liebisch místo osobního šoféra svobodného pána von Poschinger na zámku Buchenau u Regenu, kde se seznámil se svou ženou Herminou. Zde se rovněž narodil jeho jediný syn Albin Richard zvaný Aly. O dva roky později Liebisch nastoupil do autoopravny Jeana Fuchse v Bayreuthu, ale právě začala světová válka. Mladý mechanik odešel bojovat na východní frontu, odkud se v roce 1915 se zraněním vrátil. V letech 1916 - 1919 byl dílovedoucím v kopřivnické továrně na automobily. Zde se seznámil s vynikajícím konstruktérem Dr.h.c.H. Ledwinkou.
Na počátku dvacátých let se Liebisch s rodinou přestěhoval zpět do Krásné Lípy a stal se dílovedoucím v automobilové dílně majitele textilky a nadšeného automobilisty Alfreda Hielleho (1875 - 1949). Major Hielle již v roce 1909 závodil na voze zn. Mercedes ve známém 1858 km dlouhém závodě "Prinz Heinrich Fahrt" z Berlína do Mnichova a byl členem několika autoklubů. Znal se osobně s Ettorem Bugattim, kterému údajně finančně pomáhal s postavením jeho slavného závodu v Molsheimu, spoluzaložil Severočeský automobilový klub (Nordböhmische Automobil-Club) a na vozech značky Bugatti i závodil. Z Liebische a Hielleho se stali velcí přátelé, kteří společně podnikali dlouhé cesty po Evropě.
V dílně, kde Liebisch stavěl karoserie k vozům Bugatti (garáže a skleníky za Hielleho vilou v Krásné Lípě), vznikl v průběhu let 1922-1924 prototyp motocyklu Čechie - Böhmerland. Za podpory Alfreda Hielleho se v roce 1925 rozběhla sériová výroba tohoto motocyklu. Není však dosud příliš jasné, kde byla ona první "továrna", kde byly tyto stroje sériově montovány. Snad v opuštěných budovách krásnolipské přádelny Hielle? Pronajaté prostory však Liebischovi nevyhovovaly. Byl konec dvacátých let a nastalo období hospodářské krize, kdy mnoho hlavně menších podniků končilo výrobu. Jejich opuštěné výrobní budovy se dostávaly do držení bank, které je za výhodných podmínek nabízely novým zájemcům. Jedním z těchto podniků byla továrna na zemědělské stroje v Kunraticích u Šluknova, jejíž budovy a možná i zařízení zakoupila Eskomptní společnost pro průmysl a obchod v Praze. V roce 1931 získal tyto budovy Liebisch a výroba motocyklů Čechie-Böhmerland se mohla utěšeně rozvíjet. Ve třicátých letech pracovalo v podniku kolem dvaceti zaměstnanců. Motocykly byly vyráběny většinou na zakázku a v zimě, v létě byly böhmerlandy prodávány.
V roce 1939 byla z příkazu německých orgánů výroba motocyklů zastavena. Motory byly montovány do různých zemědělských strojů a v kunratické továrně se za druhé světové války vyráběl válečný materiál. Po osvobození v květnu 1945 byl Liebisch připraven pokračovat ve výrobě motocyklů. Místo toho jednoho červencového dne slavného i pohnutého roku 1945 vtrhl v noci do Liebischovy vily houf ozbrojených lidí, kteří vykopli zoufale apolitickému a česky hovořícímu "fašounovi" Liebischovi zuby a odvlekli jej se synem do koncentračního tábora pro nacistické pohlaváry v Rabštejně u České Kamenice, který předtím fungoval jako nacistický koncentrační a pracovní tábor. Život v tomto krutém zařízení, které by jako z oka vypadlo nacistickým koncentrákům a ruským gulagům, Liebischům zachránila jejich zručnost (opravovali vojenskou techniku Rudé armádě). V roce 1946 dostali povolení odcestovat za příbuznými do německého Passau, kde začali nový život. Liebisch starší si otevřel v Bad Hals u Passau malou dílnu, kde vyráběl ruční vozíky a konstruoval poválečný model Böhmerlandu. Vznikl i jeho prototyp vybavený motorem Zündapp o objemu 200 ccm, který se díky své bohaté kapotáži velmi podobal motorovým saním. Sériové výroby se nedočkal. Dílnu smetla velká voda a Albin Hugo Liebisch zemřel 9. listopadu 1965 v Passau, kde je i pohřben.
Továrna v Kunraticích u Šluknova byla konfiskována a bylo v ní ustaven národní správce. Byl jím jistý Franta Pokorný z Prahy, jehož hospodaření v chátrající továrně budilo rozruch i v tehdejší neuspořádané době. Motocykly se zde již nevyráběly, čas od času sem přijel (nebo přišel) majitel Čechie (nápis Böhmerland musel být jako nepřátelský přelepen), který se v opuštěné továrně tak dlouho přehraboval, až našel kýženou součástku. Po výměně národního správce bylo rozhodnuto o likvidaci podniku. Výrobní zařízení převzaly mj. firmy Sandrik, Elektrosvit, Sběrné suroviny apod. Zchátralé budovy byly strženy v polovině padesátých let.
Teprve po 35 letech od jeho smrti mu byla z iniciativy přátel značky Čechie-Böhmerland, odhalena pamětní deska v Krásné Lípě.
Převzato z : Vikýř - půlměsíčník z Krasné Lípy. Autor článku : Jan Němec
13 února 2008
Black Keys - konzert ale kde ?
Prý někde hrajou...
Nějaký klub prý pro 300 lidí, nevíte o tom někdo něco. Hezky vypadaj a nestidím se říct že i dobře hrajou, i když jích jak se říká, není zrovna hodně. Přesto by sem nějaký to vstupný přes svojí chorobnou šetrnost ale zaplatil.
Jo a tady se můžete podívat jak to kluci rozbalili v Židovský obci
Jo a tady se můžete podívat jak to kluci rozbalili v Židovský obci
Díky za informaci.
05 února 2008
Hoffman Ivan znovu na živo
Poslouchali ste ráno Hoffmana ?
.
Teta Tachecí mu dala padáka ale takle si ho aspoň můžem pustit kdy chcem. I když ne na Radiožurnálu. Od února by se měly poznámky Ivana Hoffmana objevovat v servisu nové tiskové agentury, kterou provozuje majitel regionálních Deníků. Kromě textové verze je bude Hoffman také namlouvat jako audio a budou vyvěšeny na webovejch stránkách již zmíněných rádoby nebulvárních Deníků.
Ke stažení klikni na : Ústecký deník - Hoffnan audio
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
Liškou ke zdi Neumím psát recenze ale musím. Nechci si instalovat co furt v PC nepoužívám ani to moc neumím používat(myslím že je to celé a...
-
...byl asi velkej machr ! Před První světovou válkou se hlavně v Saském Švýcarsku objevil horolezec z jiného kontinentu ale byl spíše jak z ...
-
V úterý od 18 hod. v Činoheráku nám bude vyprávět tenhle pán o hokeji a jak se ekonomicky dělá Divadlo! To by sme si to neměli nechat ujít, ...
-
Liškou ke zdi Neumím psát recenze ale musím. Nechci si instalovat co furt v PC nepoužívám ani to moc neumím používat(myslím že je to celé a...
