Úvodem :
Toto je zpráva o naší malé expedici na mé staré kolena která provedla partička která se za tímto účelem sešla Petr - kovář výpravy, Dominik - navigátor se zrcadlovkou, Jiří - netrénovaný šífák, Já - mozek a kronikář, výpravy který neumí ani česky. Jestli se chcete dozvědět jaký to bylo a nejste zarytý češtináři co jedou pravopis a je pro vás důležitější obsah nad formou tak se do toho pusťte.Ve škole jsem procházel s odřenýma ušima a učit se už nebudu takže žádám při čtení o pochopeni a osobní odvahu.
Toto je zpráva o naší malé expedici na mé staré kolena která provedla partička která se za tímto účelem sešla Petr - kovář výpravy, Dominik - navigátor se zrcadlovkou, Jiří - netrénovaný šífák, Já - mozek a kronikář, výpravy který neumí ani česky. Jestli se chcete dozvědět jaký to bylo a nejste zarytý češtináři co jedou pravopis a je pro vás důležitější obsah nad formou tak se do toho pusťte.Ve škole jsem procházel s odřenýma ušima a učit se už nebudu takže žádám při čtení o pochopeni a osobní odvahu.
Příprava a odlet :
Na přelomu Nového roku jsem po dávno zvažované cestě začal reálně plánovat dovolenou na kolech s mojí manželkou, která ne přesvědčivě souhlasila, ale pak si to rozmyslela. Poptával sem se vlažně po nějakých parťácích ale nějak to šlo do ztracena. Jeden se ale chytnul - Dominik a začalo se vymýšlet jak se tam dostat. Autobusem, kterým byl Dominik v únoru ve Španělsku se nám moc nechtělo a stejně nebylo kam, museli bychom až do Lyonu. Trochu jsem zkoušel cestovky, který by nás svezly někam do uvažovaného startu, ale taky to nějak nešlo když padnul návrh letadlo a bylo to. Vyhledat let do Ženevy byla hračka, ale já jak jsem starej a pomalej i když připojení se pořád zrychluje tak nějak nestíhám, ale forsáž tomuto projektu dala cena letenky 250,- Kč, letištní poplatek 380,- Kč a doprava zabaleného kola 650,- Kč. V turánu nebylo co řešit Dominik, se kterým jsme jezdili i docela hodně v zimě, protože byla hodně mírná, řek já jedu. Rozeslal sem emaily a čekal kdo se chytí. Odepsal Petr se kterým sem se potkal na na mejdánku v Dubé u České Lípy u Radomila. Nakonec naskočil Jirka, který je šífák a tak jsme přizpůsobili termín a šup pro letenky který se mezitím zdražily, ale jen asi o 3 stovky a konečná suma objednaný letenky byla krásných 1560,- korunek českých za cestu tam páč jsme jeli domů na kole. Takže zařízeno, potvrzeno a začal aspoň u mě trénik zabalil sem si spacák a brašny do kterých jsem nasypal písek a jiné nepotřebné harampádí hlavně aby to bylo těžký a vyrážel na jednodenní výlety. Šlo to pomalu ale jistě no a taky trochu haprovala vůle tak sem se trochu šidil a začal kouřit (i nikotin). Přibyli jarní výcedeňáky kolem Mimoně, Kokořína, Českého ráje a Krušných hor, tam sem samozřejmě cihly v brašnách netahal. Začalo pro kámoše který nejeli otravný rozpitvávání věcí třeba jaký pláště a celkové připravení kol o které se staral náš dvorní opravář a dodavatel Johny. Hodně jsme na něj dali i když naše zkušenosti také nebyli nezanedbatelné. Takže: zesílený výpletový dráty za 11,- Kč, zadní pneu Schwalbe maraton plus (já zvolil pořádně tlustou 700 x 450C a sotva sem ji vecpal do rámu), přední - stejně dobrý, ale levnější Maxxis Overdive. Objednával sem přes internet různé prospekty, které v podstatě pro nás byli na prd a zajel do Prahy koupit do Kiwi za 300,- Kč cyklo mapu Švýcarska v podivném měřítku 301000:1 (posloužila krásně).
Na přelomu Nového roku jsem po dávno zvažované cestě začal reálně plánovat dovolenou na kolech s mojí manželkou, která ne přesvědčivě souhlasila, ale pak si to rozmyslela. Poptával sem se vlažně po nějakých parťácích ale nějak to šlo do ztracena. Jeden se ale chytnul - Dominik a začalo se vymýšlet jak se tam dostat. Autobusem, kterým byl Dominik v únoru ve Španělsku se nám moc nechtělo a stejně nebylo kam, museli bychom až do Lyonu. Trochu jsem zkoušel cestovky, který by nás svezly někam do uvažovaného startu, ale taky to nějak nešlo když padnul návrh letadlo a bylo to. Vyhledat let do Ženevy byla hračka, ale já jak jsem starej a pomalej i když připojení se pořád zrychluje tak nějak nestíhám, ale forsáž tomuto projektu dala cena letenky 250,- Kč, letištní poplatek 380,- Kč a doprava zabaleného kola 650,- Kč. V turánu nebylo co řešit Dominik, se kterým jsme jezdili i docela hodně v zimě, protože byla hodně mírná, řek já jedu. Rozeslal sem emaily a čekal kdo se chytí. Odepsal Petr se kterým sem se potkal na na mejdánku v Dubé u České Lípy u Radomila. Nakonec naskočil Jirka, který je šífák a tak jsme přizpůsobili termín a šup pro letenky který se mezitím zdražily, ale jen asi o 3 stovky a konečná suma objednaný letenky byla krásných 1560,- korunek českých za cestu tam páč jsme jeli domů na kole. Takže zařízeno, potvrzeno a začal aspoň u mě trénik zabalil sem si spacák a brašny do kterých jsem nasypal písek a jiné nepotřebné harampádí hlavně aby to bylo těžký a vyrážel na jednodenní výlety. Šlo to pomalu ale jistě no a taky trochu haprovala vůle tak sem se trochu šidil a začal kouřit (i nikotin). Přibyli jarní výcedeňáky kolem Mimoně, Kokořína, Českého ráje a Krušných hor, tam sem samozřejmě cihly v brašnách netahal. Začalo pro kámoše který nejeli otravný rozpitvávání věcí třeba jaký pláště a celkové připravení kol o které se staral náš dvorní opravář a dodavatel Johny. Hodně jsme na něj dali i když naše zkušenosti také nebyli nezanedbatelné. Takže: zesílený výpletový dráty za 11,- Kč, zadní pneu Schwalbe maraton plus (já zvolil pořádně tlustou 700 x 450C a sotva sem ji vecpal do rámu), přední - stejně dobrý, ale levnější Maxxis Overdive. Objednával sem přes internet různé prospekty, které v podstatě pro nás byli na prd a zajel do Prahy koupit do Kiwi za 300,- Kč cyklo mapu Švýcarska v podivném měřítku 301000:1 (posloužila krásně).
Termín se kvapem blížil sehnali jsme si kartónové krabice od nových kol kam jsme museli kola naskládat mám velikost rámu 24 a byl to problém největší krabice na nová kola, kterou sem sehnal jsou asi od Rockmašin, a začali balit, tři brašny se svázali do jediný a nesměli to překročit 20 kg, já dokázal sestoupat po různých invetůrách na krásných 15,5 kg. Na letiště nás vezl Pepa Kadeř mým Nissanem, dvě kola na zahrádce jedno vevnitř a 3x účastníci. Petr je z Prahy tak se dopravil sám ani nevím jak. Nervozita s odbavením, ty slečny na mě mluvily nějakým divným jazykem a přitom to byli Češky tak sem jim řek ať mluvěj česky a nahlas že už i blbě slyším a jsem jen obyčejný opravář zubních vrtaček, to zabralo jednalo se o nějaký vchod do letadla či co, byl jsem hodně nejistý. A pořád jsme si říkali co budeme dělat až nám kola odletí třeba do Hongkongu. Let byl o hodinu opožděn a jinak vše proběhlo hladce. V letadle jsme si sedli kam jsme chtěli asi jako v autobuse u Easy Jet to tak mají. Nic nebylo zadarmo snad jen pytlíky na zvracení za hodinu jsme začali klesat. Let proběhl hladce.
Výstava v Galerii Suterén z této akce : Klikni zde.
Poračování příště : Cyklo expedice Jur-Alp 2007 č.2
Žádné komentáře:
Okomentovat