1000 mil - Vebrova chata - (375 km. ze 1700)Dohodnu li jsme se Jéňou Kopkou(jak řekl jeden moravský závodník HonzemKopkem tak by se mohla jmenovat nově objevená planetka anebo né příliš významný kopec)na podpoře ve Šluknovským výběžku.
Úterý 3.7.:
Přijeli jsme s kámošem, dcerou a dvěma vnoučaty po 15té hodině přitloukli dvě cedule na trasu která byla od chaty vzdálená tak kilák ale napsali jsme 500 a 300m.
A začali vyhlížet jestli "jedou", první přijela dvojce Slovák a Čech(jak symbolické), Čech s vlasama do culíku zastavil a prohodili jsme slovo ptal se po pivu, chata byla pro ně daleko tak frčeli dál. Minutku po nich přijel Roman Adámek z Ústí n/L a taky profrčel. Odjeli jsme rozdělat oheň vařit polívku atd. Ten den nás navštívilo něco kolem 10 kusů a ne nocleh zůstalo 7 závodníků.
Středa 4.7.:
Večerní hlášku "ve 4 vás vzbudím a v 5 vykopu" jsem nedodržel a kolem 1.00 ještě přijel Jablonečák s ulomeným nosičem, že už to k Brabčákovi do Rumburka pro novej nedá. To bylo keců mě vyčetlo číslo s moravským přízvukem (vyrazil první v 5.15.) Čaj, kafe, něco do huby, mytí kol mazání řetězu a análků. Poslední odjížděli po 7dmé. Během dne průběžně se vystřídala v partičce jedoucí čísla 21,31, 32 a samostatně jedoucí 14 a 22 přijela první žena se dvěma cyklobodygárdy kteří odjeli v 14.40. Bylo hezky a na noc nám zůstalo hodně polívky, piv a prázdných postelí... nespal nikdo.
Čtvrtek 5.7.:
V 6.20 přijela 22 na devětadvacítkách s částečně protrženým pláštěm až na plátno a v 10.15 zde odstavil svou koloběžku jezdec s číslem 116. Šemík se jmenovalo kolo 23ojky přijela před jedenáctou a za ní těsně 68 a devatenáctiletý kluk který dlouho spinká a pak prý to napálí a jede s číslem které jsem nestačil ani zaznamenat. Na poledne přijel pan spisovatel Jan Vlasák (č.009) nejstarší šedesáti sedmiletý účastník této podivné karavany, který nám tu po jídle vyzunk všechno mléko. Těsně před bouřkou a 19.00 přijeli tři nocležníci 34,127a 48 kterým jsme ukázali jak se koupeme za deště pod okapem čehož též využili.
Pátek 6.7.:
Těsně po půlnoci dorazila další trojce asi jedněch s posledních dva chlapy se ženou 95,96 a 77 co šli poslední kiláky v bouřce a byli hodně nemluvný. Teplá polívka a borovička pro paní je trocha rozpovídala. Dostali protekční místo u rozpáleného krbu. Šel sem do kanafasu protože čerstvě po ránu v 05.15 odjížděla první trojce a ty si zasloužili ranní kávu. Druhá trojce nás opustila po 10.00 ale odpoledne jsme je potkali v hospodě ve Šluknově dohadovali se jestli to nezabalej a půjdou na vlak.
Sobota 7.7.:
Sem si říkal taje to asi hotový ale v 11.00 se doslova připotácel chodec s číslem 006 Petr Ozogán a bylo jasný že to nebude nic lehkýho ho vykopat zpátky na trať. Nacpal sem do něj hustej vývar, čaj, chleba se nedotknul a vnutil aspoň ať okusí hrneček piva udržel to v sobě jen chvilku a letělo to všechno do lesa. Zalehl na matrace na hoďku a půl pod dub. Hodně jsme si i když to ze začátku trochu drhlo povídali. Trasa mu de 3 km od baráku(to bude hodně na morálku) v Hrádku n/Nisou což bylo po trase 78km. Ve 19.15 jsem ho skoro sprostě vyhodil a ještě ten den došel 15km na Valdek.
Neděle 8.7.:
Všechny a hlavně zdraví z Weber Hutte - Milan Pekky Bouška mail: pekky@dbdent.cz
