19 listopadu 2006

V. Dostál - Panamericana

-----Puvodni zprava-----
Od: [mailto:vita.dostal@atlas.cz]
Odesláno: 18. listopadu 2006 12:39
Komu: pekky@dbdent.cz
Předmět: panam
Cyklisticti pratele,
je to uz docela davno co jsem se ozval naposledy, tusim ze to bylo z USA ci odkudsi z Mexika. Cesta str. Amerikou (pochopitelne vcetne Mex.) je snahou uhajit si na silnici onen uzky prouzek asfaltu potrebny k posunu vpred a vlastni existenci.

V nekolika pripadech jsem byl doslova vytlacen mimo - jeste, ze bylo kam uhnout. Byt v onom okamziku na okraji skala nebo propast, nevim, nevim. Jsem rad, ze se nikomu z ridicu nepodarilo do me strefit. Ale abych nezehral na mistni sofery priliz, u nas to neni vubec lepsi, ba nekdy naopak, ze?!!

V Mexiku jsem kousek (40km) za mestem Puerto Escondido objevil skolu J.A.Komenskeho. Ani na velvyslanectvi v Mex. City o ni nevedeli, a tak jsem tam poslal podrobnejsi zpravu doplnenou fotografiemi.

Bylo pro me docela zajimave vratit se zpet na usek silnice, kterou jsem jiz pred lety - v protismeru slapal. Doba se pohnula, je to deset let a tak jsem mile potesen, ze se v zemich str. Ameriky zacalo s nejvetsi pravdepodobnosti podel cest uklizet. A berou to ty zeme docela vazne. Vzdyt uz bylo na case. Nektere se doslova topily v odpadcich. Napr. Guatemalou pocinaje a Kostarikou konce (zatim) jsem potkal vic aut se zeleznym srotem, nez z Anchorage po San Diego.

V Salvadoru je jiz nekolik let oficialni menou americky dolar. Je zajimave pozorovat, jak se ke kdysi "zazracne" mene jeho obyvatele stavi. Zelene papirky jiz nejsou onim nedostupnym a vseresicim platidlem, jak se mnozi domnivali, ale opravdovou kazdodenni realitou. Nekteri zehraji a vzpominaji na "zlate casy", kdy se platilo Colony. Vetsina si je vsak pochvaluje a myslim, ze pochopila, ze USA nejsou zas az tak zazracnou zemi. S jejich zavedenim se vlastne nic podstatneho nezmenilo, jen ekonomika pritvrdila "muziku" a jiste se mnohe zjednodusilo. A dolar je tu opravdu velmi tvrdou menou. Povazte. Daval jsem si snidani (kavu a nejake sladke buchty) a pani po me za ni chtela 60 centu. Vytahl jsem jednodolarovou bankovku a pani nemela nazpatek. Omluvila se, ze ji musi jit rozmenit.
Zeme na me, na rozdil od meho prvniho prujezdu, pusobila velmi dobrym dojmem. Takovym, rekl bych, spanelsky mluvicim Izraelem.
Lide vsude na venkove jsou pratelsti a ja jsem doposud nezaznamenal vetsi potize (ne, ze by nebyly).

Doslapal jsem do kostarickeho San Jose, kde mi tachometr predstavil novou cislici - 13. 506 km. Prezouvam plaste, opravuji drobnosti, odpocivam a snazim se nabrat co nejvice sil a odvahy, vydat se opet mezi tiraky.
S temi pneumatikami bych rad upozornil na jednu zajimavost. Plast na prednim kole mi vydrzel nefalsovanych 10 000 km. Z Anchorage az do mex. Manzanille.
Kroutil jsem nevericne hlavou. Plast byl na platne, ale vydrzel. Vlastne "jen" do defektu na km 9998, kdy jsem jej vymenil za jety zadni, namisto ktereho jsem obul posledni plast novy. Do San Jose jsem jich spotreboval sest. Jsem rad, ze az do toho co nevidet opet slapnu, pojedu zas ve stavu, v jakem jsem vyjel z Aljasky. Veci, ktere mi byly odcizeny jsou doplneny a nalada "muzstva" je tim padem opet na skvele urovni.

Dalky volaji a tak na kun a vstric dalsim kilometrum.
Z tropicke stredi Ameriky do podzimni stredni Evropy vsechny srdecne zdravi Vita a 4ever

Žádné komentáře:

Okomentovat

Liškou ke zdi Neumím psát recenze ale musím. Nechci si instalovat co furt v PC nepoužívám ani to moc neumím používat(myslím že je to celé a...