Pane prezidente,
Je mi to trapné, ale je tady zase neděle a tak vám musím všechno napsat, co jsem zažil, co si myslím, co se stalo, co bych chtěl aby se stalo a tak. Původně jsem si myslel, že vám napíšu už včera, tedy o den dříve, protože ve mě byl obrovský přetlak vám říct všechno radši dřív, ale byl jsem unavený, tak se nezlobte, možná, že to stejně nebudete číst. Ale zpět.
V pondělí nám tedy umřel pan Fišer. Já vím, vy máte své jiné oblíbence/např. Rašín, Stivín, Kodeš, Kodet atd./, ale pro mě osobně byl náš dědeček Bondy duchovním otcem českého undergroundu/stejně jako jiní lidé byli duchovními otci daleko méně podstatnějších věcí/,který by si právem zasloužil vypravit státní pohřeb. Tak jsem vás chtěl poprosit jestli by jste v tom nemohl ještě narychlo něco udělat, dneska už je sice neděle, ale myslím, že by jste tím mohl pověřit někoho z vaší kanceláře. Pan Jirous sice o p. dr. Egonovi prohlásil, že je to infantilní kretén, ale my máničky ho měly/i/ rády/i/, protože psal hezké básničky. Mou nejoblíbenější a také tou nejklratší je jeho báseň ze sedmdesátých let s názvem "SSSR". Její text je tento: SSSR - se sesere. Nakonec to byla i pravda. Mrzí mě, že vždycky když někdo z mediálně známých lidí umře, tak se hned přeruší program a vysílají se jeho filmy, profil apod. Vždyť třeba namátkou p. Sovák měl taky státní pohřeb, protože to byl srandista a lidi mají srandu přeci rádi a nikoho už dneska nechce zajímat, že v 50tých letech běhal se Stellinkou Z. ve svazácké košili ve filmech o budování socialismu. Dr. E. Bondy, Csc. byl myslím daleko větším srandistou, ale masou obyvatelstva nepochopenou. Naše společnost se neúctou k nejvýraznějším osobnostem národa exemplárně vyznačuje, namátkou jmenuji p. Švankmajera, Saudka, Fišera. O těchto lidech se spíše mluví v zahraničí, o tom prvním třeba v Japonsku, o tom druhém v celém světě a o tom třetím na Slovensku a v Austrálii, kde byla dokonce na jeho počest pojmenována nejvetší pláž v Sydney - Bondi Beach. Když jsem letos, pane prezidente, trávil v únoru delší čas v zahraničí, tak jsem měl možnost toto místo asi 2x navštívit a na p. Bondyho si zde vzpomenout a přímo na místě jsem na jeho počest složil tuto báseň: "Bondy, Bondy, Bondy Beach, plná písku a slaných píč". Tak snad jsem vás tímto nějak oslovil a nebo aspoň teď už víte, že p. Fišer umřel. On sice tu Chartu nepodepsal, protože v ní viděl další pokus o novou mocenskou strukturu, ale aspoň teda na její počest nechtěně umřel, bylo mu 77. Ale zpět.
Dále mám na srdci problém s našimi emigranty. Jedná se hlavně o mě. Já jsem to chtěl taky zkusit, ale nedokázal jsem se tam v tý cizině nikde uchytit a tak jsem byl rád, že mě pustili aspoň zase zpátky domů, vždyť kam já bych šel. Rozhodl jsem se raději pro jakousi vnitřní emigraci uvnitř této země. Hodně jsem svým návratem sice riskoval, protože jsem ihned dostal zápal plic, což nebylo normální/vzpoměl jsem si na K.Gottwalda/ a také jsem brzo zjistil, že mám napíchlý telefon, protože naše tajná policie se snaží zjistit, s kým jsem se v zahraničí stýkal. Přitom kdyby se mě zeptali, tak jim to všechno řeknu. Oni se mě ale snaží odposlouchávat i doma a tak musím vždycky pustit všechny kohoutky, abych se mohl svobodně bavit s nějakou návštěvou. Naštěstí ke mě stejně nikdo nechodí a voda mi tady neteče, protože je malý tlak. Tak kdyby jste se taky mohl přes někoho na tohle podívat, vždyť jste sám říkal, že bychom se spíše měli podívat do budoucnosti, s tím já taky někdy souhlasím, obzvláště v tomto případě. Ale zpět.
Další významná věc, která se stala, bylo mé setkání s p. Karáskem a jeho kamarádem p. Londýnem teď v pátek. Dřív byli pořád ve vězení a teď spolu hrají na kytaru a pořád se kamarádí. Vlastně ani nevím jestli je znáte, ale neříkejte, že neznáte p. Karáska, vždyť sedí v tom parlamentě jak se tam furt všichni na sebe čertí a právě p. Karásek je tam společně s p. Fišerovou/pozor, ta není z přízně p. Bondyho/vždycky rozsouděj. Já vím, dneska vám píšu o lidech, které asi nemáte nějak moc v lásce, jsou to ty chartisti, ale jako bývalého kovaného prognostika by vás mohlo zajímat, že právě tito dva byli jedněmi z prvních průkopníků soukromého podnikání v Čechách, tj. lidí, kteří se chtěli ekonomicky osamostatnit. Pronajali si za tím účelem v Řepčicích 1ha pole a zasadili na něm heřmánek a jitrocel. Napřed tam nechtěli zasadit nic a jenom to pole s fiktivní sadbou pojistit na 100 000 a všem vyprávět, že budou bohatý, aby se o tom dozvěděli estébáci a přes noc by jim to pole nějak zničili a oni by pak dostali od pojišťováka těch 100 000, ale nakonec tam teda zasadili ten heřmánek a jitrocel. Udělali si na to i prognostickou rozvahu, která vycházela ve finále na výsledný zisk 40 000Kč. Všechno to zasadili jejich kamarádi máničky. Když se pak plevelilo, tak nerozeznali heřmánek od rmenu a tak dostali ve výkupu jenom 2500Kč. V tomto směru si proto vážím toho vašeho nápadu s kupónovou privatizací, ta byla bez práce a dostal jsem za tu vaší první knížku o 1000 korun víc než oni. Teď už se moc těším na tu vaší další knížku co o sobě určitě napíšete, bude to zase o dalších 5ti letech prezidentování? Tu vaší druhou po té kupónovce jsem nečetl. Teď vám někdy skončí další prezidentské období, že jo? Mě fakt nenapadá nikdo, kdo by to po vás mohl chtít dělat a nebo to chcete dělat zase? Já teda nějak moc tu politiku nesleduju a tak se to snad dozvím třeba v tom TV pořadu T. Brdečkové "Ještě jsem tady".
Tak to je dnes ve stručnosti to nejdůležitější co jsem vám chtěl říct. Omlouvám se a těším se na setkání s vámi zase za týden. Jo, ve středu umřel ještě K. Vonnegut. Tenhle tejden to byly teda jatka, to vám řeknu.
Přítel
Žádné komentáře:
Okomentovat