Nebe nad Berlínem bylo šmolkově modré a líně na něm polehávaly mráčky ze Simpsonů. Bylo krásně, teplo a východní Němky se rozvážně projížděly na kolech. Neměly podprsenky a tvářily se tak nějak oduševněle proti českým peroxidovým blondýnám, oblečeným v teplákách z vietnamský tržnice....
Z trochu uhoněného východního Berlína jsme kolem torza pověstné zdi prchli přes most na západ. V uličkách Kreuzbergu jsme se rázem ocitli v jiném světě. Tahle pověstná čtvrť si pořád drží skvělou atmosféru.
Stačí najít nejbližší hospůdku, sednout si na předzahrádku na chodníku, a dát si pivko.
Kolem pozorujeme cvrkot. Turci se zahalenými manželkami se mísí s pokérovanými punkáči a vypelichanými máničkami. Všechno a všichni jsou ve velký pohodě. Žádnej stres, žádný zakaboněný tváře. Berlín, jak známo, je město levičáků. Dá se říct revolucionářů. Dvě hoďky se na sebe můžeme usmívat. Při hlubší debatě bychom si možná vjeli do vlasů... (Fota zde)
No, ale s Martinem Galeristou, Vladimírem Hendrixem a opravářem elektrických křesel Pekkym jen v klídku popíjíme, říkáme frky a těšíme se na večerní koncert Seasick Steva. Koná se ve Fritz klubu na Postbahnhof. Stylová budova starého poštovního nádraží slibuje sama o sobě nevšední zážitek. Uvnitř jsou příjemný prostory a moc pěknej klub, kam se vejde asi tak 1000 lidí.
Předskokana dělal Stevovi hudebník původem z Izraele, který si říká Yoav. Kapku vystajlovanej mlaďas. Hrál jen na akustiku a bohatě využíval kytarovej delay, jehož pomocí vrstvil rytmický a melodický kousky na sebe a do toho ještě zpíval a hrál. Bylo to docela zajímavý. Ale po třech písničkách už to docela stačilo. V deset večer, když už jsem sotva stál na nohou a byl uvařenej z vedra, který uvnitř panovalo, napochodoval na pódium Steven i se svým bubeníkem Danem Magnussonem. Oba, ač už v letech se s vervou pustili do své představy deltského blues (you tube). Steve střídal své home-made artefakty, skoro na každou píseň jiný. Nevynechal ani svou proslulou třístrunnou kytaru a přidal i historku, jak k tého japonské »krásce« přišel. Probral snad repertoár ze všech svých alb. S určitostí jsem zaregistroval tři. Muzika měla neuvěřitelný grády. Jakoby pánové zrovna neťukali na dveře sedmdesátky. Prostě dvě hodiny velký parády.
Seasick Steve, vlastním jménem Steven Gene Wold (1941). Utekl ve 13 letech z domova před svým otčímem, který jej surově bil. Potuloval se po celých Spojených státech až do roku 1973. Dlouhé vzdálenosti překonával na nákladních vlacích a dělal příležitostné a sezonní práce na farmách. Žil jako hobo (potulný dělník a vagabund bez domova). Sám o tom říká: Hobos jsou lidé, kteří se potulují a hledají práci, trampové jsou lidé, kteří se toulají, ale žádnou práci nehledají a bums jsou ti, kteří sedí na prdeli a nic nedělají. Byl jsem každým z nich.
V 60. letech začal cestovat a jako hudebník vystupovat na veřejnosti. Přátelil se prý i s Janis Joplin a Joni Mitchel. Živil se i jako námezdný muzikant a studiový technik. Na konci 80. let žil v Olympii blízko Seattle. Mezi jeho přátele na nezávislé scéně měl patřit také Kurt Cobain.
Pracoval jako producent a session hudebník. Hrál i v pařížském metru jako street performer. V roce 2001 se usadil v Norsku a vydal svou první desku nazvanou CHEAP (2004). Následovalo další album DOG HOUSE MUSIC (2006). Na Silvestra 2006 si ho pozvali jako hosta do vysílání televize BBC a Steve se stal doslova přes noc slavným. Objevil se na všech vyhlášených festivalech v Británii a na kontinentu. Získal řadu významných ocenění (Brit Award, MOJO Award...). Následovala další alba - I STARTED OUT WITH NOTHIN AND I STILL GOT MOST OF IT LEFT (2008) a MAN FROM ANOTHER TIME (2009). Přezdívku Seasick (mořská nemoc) Steve přijal poté, co se přeplavil do Norska a cestou mu bylo na lodi blbě (pokaždé mám mořskou nemoc, říká Steve).
Diskografie:
2004 - Cheap
2006 - Dog House Music
2008 - I Stasted Out with Nothin and I Still Got Most of It Left
2009 - Man From Another Time
2010 - ...Songs For Elisabeth
Žádné komentáře:
Okomentovat