Desátého večer balíme ve Finish 500 a v noci se přesouváme Transitem s přívěsem z Jeseníků do Jablonce a na CP 3 v Jizerkách. Tam překládáme věci a po vyřízení nezbytného pokračujeme směr Cheb do Skalné. Sem se ze severo-východu blíží i Zdenda & Zdenda. Kluci jedou, co můžou a stejně tak my. Potřebovali bychom nad nimi zvítězit a stihnout zbudovat Finish 1000. I když to pro nás dlouho vypadalo špatně, nakonec kluky naštěstí zbrzdila hospoda 30 km před cílem. Ve Skalné u Pepíka Dušáka lítáme sem tam a makáme, co to jde, a ve chvíli, kdy je vše téměř hotové, se těsně po desáté večer objevují kluci. Zahazujeme nářadí, chytáme foťáky a kameru a cvakáme a točíme a kluci stojí uprostřed na dvoře strašně utahaní, ale strašně šťastní, že jsou tady.
Mezi diváky jsou rodiče jednoho z účastníků ale hlavně manželky Zdendů. Zdendové chvíli stáli uprostřed, popíjeli pivo, vstřebávali první okamžiky po dojezdu a nakonec se rozpovídali a začali sdělovat zážitky z posledního dne. Na dnešek spali u nadšeného fanouška závodu Karla, který nabídl ubytování na Cínovci pro ty, kdo budou mít zájem. Kluci projížděli okolo včera odpoledne a zahlédli cedule 1000 mil, pak týpí s ohňem, připravené pivo a jídlo. Neodolali a zatočili a už se ze spárů dobráckého Karla nedostali a užili si jeho společnosti.
Ráno se vzbudili do strašného počasí, déšť, mlha, zima a oproti plánu měli před sebou o sedmdesát kilometrů víc, tedy 200. Po třiceti kilácích se klepou zimou na pumpě a nemůžou se zahřát, víc oblečení už nevezou. Jsou tak podchlazení, že se nemůžou ani přemluvit, aby vyrazili. Kromě pumpy je tu jen přechod s vietnamským tržištěm. Spásná myšlenka - koupit si oblečení tam. Jediný stánek je otevřený, šusťáky ale nemají. Kluci ukazují na protější stánek, který je zavřený, ale ve výšce třech metrů tam visí vystavené teplákovky. Vietnamský obchodník kývá, že ty si můžou klidně vzít zadarmo, že ty jsou jiného obchodníka. A tak pomocí tří metrového bidla kluci sundávají oděvy a za chvíli poskakují ve "slušivých" oblečcích. Z dneška se nakonec překvapivě vyklubala jedna z nejtěžších etap, a to jak profilově, tak z hlediska počasí. Ve 22:13 kluci vjíždějí společně do cílové brány a drží se kolem ramen. Někde z počátku se spolu snažili závodit a ujet si. Společné příhody a utrpení je ale natolik semkly dohromady, že už nešlo o prestiž a vítězství, ale o zážitky, dobrodružství a přátelství. Zjistili, že nejde o výsledek v cíli, ale o to, co jim přinesla trasa. A já věřím, že jim přinesla hodně. Já sám jsem to při podobných závodech ve světě poznal mockrát a jsem rád, že Zdendové na to přišli tady během tisíc mil.
Gratuluji klukům a děkuji Karlovi a všem, kdo nezištně pomohli komukoli na trase a hodně sil těm, co ještě jedou.
Honza Kopka a tým 1000mil
Žádné komentáře:
Okomentovat