Návrat domů
Tak se jmenoval
sedumdesátej letech americkej film a ten dnešní den. Objížděl
sem zase sakrální zastavení v krajině a už od-vás ze Střekova
sem se těšil sem-knám že bude votevříno a bylo. Zased sem venku
na terase a přiběhla ta Krásná Pinglová no ta co je po každým
pivu krásnější a krásnější až je u placení Nádherná:
„Dáte i desítku a usmála se“. Jo, a taky se usmívám a
lehounce koketně dodávám „Dlouho jsme se neviděli“ a vona na
to „Taky sem se těšila“ a zajiskřila očima. „Dám si dvě a
rovnou vám je zaplatím“ A „co to“ padla otázka bez
zvědavosti spíš jen taková konverzačka. „Koupil sem na Míráku
na trhách uzený špísy z lososa a manželka čeká že jí je
přivezu k večeři“ sem ze sebe soukal „Aha“ a odběhla. Tak
sem tam seděl a koukal přes ten ve sklenici zlatej mok na tu
Milešofku s po každym doušku sem si řikal: Ježiš to je dobrý,
To je nádhera, Jé já mám žížu a Jak je krásný-vorosený.
Atd. však víte jak se to všechno říká. Když přinesla to
druhý, tak od Chuderova jela sanitka, nic neobvyklého ale najednou
pustila majáky vjela do křižovatky, zastavila uprostřed a pustila
těm majákum i sirénu a já jí mával a vytryskli mě slzy jako v
tom osmdesátým devátým když přiletěla po nekonečném
socialistickém marazmu skoro už nikym nečekaná svoboda. Sanita
odjela a já se zklidnil a dovez dom tu večeři...
