Máničky a Hašišáci ze severu po třiceti letech

Převzato z týdeníku: 7Sedmička.cz 19. března 2010

Před více než třiceti lety se Ústecko stalo srdcem českého undergroundu. Sedmička sezvala "máničky" napamětnický mejdan.

Hospodský stůl se odtěch, kde sedávali jako dvacetiletí, liší tím, že naněm leží notebook, mobily a kupa černobílých fotografií. Kolem sedí dlouhovlasí a dobře naladění muži anavzájem si hlásí, že trochu zešedivěli.

---

Do školy sparukou

Čuňas, Pekky, Fred, Jesus, Zelí a Ezop. Způsobně sepředstavují, s tím, že občanská jména pro ně nikdy nebyla podstatná. Náhle dohospody vchází mobilní řeznictví. Způsobnost je tatam. Ustolu zůstává jen Zelí, který nejí maso. Čuňas se vrací s balíčkem uzenin a dumá, zda neměl zůstat vTeplicích. "Zatu cenu to v Praze nemáme. Kde jsme skončili ? Jo. My nebudeme říkat, co kdo dělá potřiceti letech! Důležitá je jen sounáležitost," říká Čuňas, který byl skoro vším, odmáničky-vězně až pománičku-plukovníka kontrarozvědky.
S první vlnou vlasáčů kolem roku 1966 začal hon nazarostlé. Vyhláška ozákazu vstupu kamkoli, výslechy, násilné stříhání na policii. "Čuňas bydlel v Lipový v Teplicích. To bylo divadlo, když vyrazil do Duchcova do školy skrátkovlasou parukou," směje se Zelí. Ale hnutí sílilo. Jedno silné centrum undergroundu rostlo v Praze, druhé naseveru Čech.
Po sedmdesátém čtvrtém secentra propojila. Na akce putovali lidi zevšech stran a StB nechápala, jaký systém zvládl předat zprávu za jeden večer na sta kilometrů.
"Byl to systém hospodský. Centrum byl Věšák vTeplicích, dřív lepší trojka apak nejhorší čtyřka. Jezdili tam lidi zcelýho severu. Aodtud vezli zprávu dojiných hospod," vzpomíná Čuňas.
Pekky srovnává máničkovskou komunikaci s internetem.

Více fota : http://usti.blog.cz/galerie/fota-roku-2010/brezen

Přichází renesance

Společnost trochu připomíná abiturientský večírek. Celý život zapřisáhlý abstinent Čuňas pije nealko pivo a trumfuje všechny staré fotky velmi kvalitními snímky vzažloutlých estébáckých složkách. Jesus má alko pivo, ale nestíhá pít, protože řeší telefonem problém své britské kočky. Zelí setěší na stěhování do Teplic a mezitím povídá osvých akvaristických úspěších. Fred stále cosi hledá v notebooku, ale vnímá. Pekky vysvětluje, žedělá usti.blog, aby nezasmrádl, ažekašle nahrubky, důležitý je obsah.

Pracovník Ústavu pro studium totalitních režimů František Stárek (Čuňas) na chvíli zvážní a zkusí přece jen bilancovat. "Posledních dvacet let si každý znás zkusil, naco má. Někdo podnikal, někdo šel dostátní správy. Ale underground zůstává aprožívá, myslím, renesanci. Staří sevracejí amladí pochopili, žepořád je proti čemu protestovat," míní Čuňas. Jesus se právě přistihl, že už nějak dlouho mlčí. "Jo. Padesát procent starých mániček jede vestejném stylu, ať jsou, co jsou. Dost jich je ivenku, ale pořád máme kontakt. Aněkterý jsou holt vpr…," uzavírá téma filozofickým povzdechem.

Formování undergroundu: Zač. 70 let - dlouhé vlasy patří mezi nepřijatelná odlišení od davu, režimem nepodporovaná kultura se likviduje.
Zklamání z nesvobody se formuje v hnutí lidí, kteří se vědomě kriticky vymezují vůči systému.
1976 - vlna protestů proti soudnímu procesu s hudební skupinou Plastic People vyústí v Chartu 77.

Jana Soukupová