24 dubna 2016

Bufetové potěšení


Protože sem prodal motorku, naboural auto, tak jsem musel do práce vlakem a s sebou jsem si vzal tedy kolo. Měl jsem práci na chvilku, takže domu přes Krušný hory, kde v údolí si natrhám medvědí česnek...

Bořeň už mám zmáknutej, tak jsem vyjel na Chlum, nic moc výhled jen z pod vrcholu do středohoří. Přes Ledvice a úložiště popílku do Duchcova.


V bufetu nostalgicko-socialistická gastro nirvána. Sekaná, lutenice, hodně hořčice, žlutá limča a držťková bez rohlíku.
Když sem měl nandáno, tak paní přinesla z kuchyně někomu jinýmu šunkofleky. Koukal jsem na ně úplně fascinovaně a neuroticky rozhozený, že pan bufetář povídá: ...dáme poloviční porcičku? S nadšením jsem souhlasil. Fleky na talíři pokaždý a bez rozmyslu hodně maguju.

Trochu starší chlap co stál vedle s lahváčem povídá: To dělám taky.

Reaguju: ...to máme z vojny, jinak se to tam nedalo sežrat.

Lahváč: Kde si sloužil ?

Já: Brno, Budějice.

Lahváč: V Marijánskejch ? Tam sem sloužil já.

Já: Né na letišti, ale tam jsem byl pak na cvičení.

Bufetář ..to já byl u radistů v Berouně.

Další chlapík co se krmil na stojáka držkovou: Já v Pezinku, na Slovensku to stálo za hovno.

Mezi soustama a lokama to bufetářsky hučelo jako v úle. Tlachalo se o vojně a jak to fotbalisti z Teplic pokurvili s Duklou, žádnej utečenec, žádná politika, no nádhera. V tu chvíli jsem se do Duchcova chtěl okamžitě přestěhovat, ale jen jsem sed na kolo a odjel.
Pro kouknutí na fotky jdi sem - https://www.zonerama.com/pekky/Album/1461180

Žádné komentáře:

Okomentovat

Liškou ke zdi Neumím psát recenze ale musím. Nechci si instalovat co furt v PC nepoužívám ani to moc neumím používat(myslím že je to celé a...