Když jsem byl mladej a to už je dávno tak se skoro nesmělo nikam jezdit, nejdál do Brna a tak se sedělo v hospodě nebo u někoho na baráku či zahradě, pípa byla hluboko zabodnutá v hlinikovém sudu, kouřilo se(tráva né to sme se báli a skoro stejně nikde žádná nebyla) a povídalo do toho pokaždé řvala hudba z magnetáku protože z rádia mluvil jen Štrougal, Husák nebo jinej fodbalovej reportér a když to šlo tak vždycky hořel oheň. Na stole a zemi se vedle zavařovaček a půlitrů ze kterejch se to pivo pilo váleli věci osobní, cigára, magnetofonový kazety, LPíčka, frťany a teď to příde i fotáky. Nikdo se vo nic nebál protože jsme měli všichni stejný velký hovno a jak někdo něco měl tak to věděli všichni.Žádný velký značky těch fotáků spíš rusky sračky, bakelitová Smena ten byl nepočetnější protože stál 3kila, Ljubitěl a machři měli Kijev(ten vážil kila dvě) nebo z NDR Praktiku jako já. S přibejvajícím časem a společenskou rozjuchaností jsem hlavně na návštěvě či ještě lépe na významném dnu hostitele votevřel včechny dárky(jen kořalky) a rovnou se s flašky napil, dostaval sem mena že sem prase a dobytek aže se to nedělá většina neřekla nic jen pohrdala, nebo mávla rukou co mě i když si to už tak nepamatuju asi ještě víc nasralo protože sem potřeboval bejt středem pozornosti (dneska už míň) a když mě někdo větším výkonem přebyl tak většinou už vyklidněnej sebral nějakej ten foták a nestřežen se vyfotil, někdy nejen obličej. Fotáky tenkrát měli film větsinou na 36 obrázků nebo na 12 a film se musel nechat vyvolat v prodejně a většinou jsme si hned nechali udělat od každého snímku jedem papírovej obrázek. Ty vole cos tam dělal víš jak na mě v tom krámě koukali a že můžu bejt rád že to nedali rovnou fízlákům, byla jedna z prvních vět co jsme se znovu potkali. Později sem si filmy a fotky dělal sám v temný komoře když sem nešel do práce a měl chodit ale za bolševika dělal jen horník jinak skoro nikdo nic. Vot tý doby teda dělám ty SELFÍČKA i když se to tak dřív neřikalo. Píšu to proto že mě dneska přišlo jedno z osumdesátýhopátýho z Prahy od Zena.
Nejdřív navohejbat a svařit z ukradenejch trubek v práci televizní anténu. Na střeše jí přidělat na stožár a nasměrovat na Západní Německo, zvlášť na tuneru naladit Baern3(i tam byla potřeba samostatná anténa jen ve vodorovný polarizaci - stejný postup s výrobou) a do baráku vpustit "Mařeny" z Ústí a Litoměřic(někerý sem viděl poprvé). 2x za rok(většinou říjen a duben) pustit z Kolína nad Rýnem Rockpalast a čekat, že se přijdou podívat i fízlové. Poprvé, aspoň v televizi uvidět ZZ Top, Patti Smith, VHO, Grateful Death, Wintra a spoustu dalších a u toho chlastat, hulit, pospávat, řičet nadšením, či jinak se kulturně vzdělávat než se třeba i nad ránem rozednilo.
Když sem v šedesátých letech začal jezdit s rodičema za tetou do Dolních Břežan za babičkou do Týnce nad Sázavou nebo jen tak do Prahy autem a dálnice tenkrát nebyla tak sem se ptal táty co je to za cihlový zdi tady kolem když sme projížděli Terezínem ve kterém skoro pokaždý snad i v létě se válela při zemi mlha, jo upozorňuju že sem se narodil 10let po konci 2. Světové války, tak mě řek že dřív pevnost a za války koncetrák.
Pujčil jsem klíče od chaty kámošovi a večer mu volal jestli je všechno v pořádku, Vopčas ji někdo vykrade. Stalo se to asi 30x takže už neurotickej permanentní stres z překvapení. Všechno je v pohodě mě řekla jeho žena páč řídil od někaď z koupaliště. "...akorát nešlo zatopit strašně kouřej kamna." No jó von má v práci kamna s 12metrovim komínem tam mu tah pomůže zapálit vším, jedu za nim druhej den, tak to dám dolatě.
Jezdím od 10ti a za tu dobu jsem měl šest kol a 15sedel a přitom stačilo jedno a furt ho přendavat, protože by to vydrželo. Naučil jsem se jezdit na "Rakouský balonce"(pak byli i "polobalonky") která měla místo, a v místě kde mají silniční kola přehazovačky - šaltpáku. Bylo to v podstatě kolo které co nejvíc podobalo dnešním horákům! Byl to tříkvalták a kvalty přeskakovaly v zadní kole asi jako dneska 
Z Tisé skrz Českosaské Švýcarsko (Sächsisch-Böhmische Schweiz) k nejsevernějšímu patníku Česka kolem na elektriku.
Po čtvrtečním oléé v Krčku sem jel vlakem s kolem do práce, Jirkov u Chomutova se to tam menuje. Kolo teda elektrokolo sem nechal u správcové v poliklinice za 20 minut jsem se u pani zubařky realizoval a jel si koupit na náměstí "Koka kolu" bylo mě trochu šoufl.
Jednou jsem vyhazoval Pepu Kadeřábka z auta před barákem, už ani nevím vodkať jsme přijeli.
sem prodal motorku, naboural auto, tak jsem musel do práce vlakem a s sebou jsem si vzal tedy kolo. Měl jsem práci na chvilku, takže domu přes Krušný hory, kde v údolí si natrhám medvědí česnek...
