Návrat domů

Tak se jmenoval sedumdesátej letech americkej film a ten dnešní den. Objížděl sem zase sakrální zastavení v krajině a už od-vás ze Střekova sem se těšil sem-knám že bude votevříno a bylo. Zased sem venku na terase a přiběhla ta Krásná Pinglová no ta co je po každým pivu krásnější a krásnější až je u placení Nádherná: „Dáte i desítku a usmála se“. Jo, a taky se usmívám a lehounce koketně dodávám „Dlouho jsme se neviděli“ a vona na to „Taky sem se těšila“ a zajiskřila očima. „Dám si dvě a rovnou vám je zaplatím“ A „co to“ padla otázka bez zvědavosti spíš jen taková konverzačka. „Koupil sem na Míráku na trhách uzený špísy z lososa a manželka čeká že jí je přivezu k večeři“ sem ze sebe soukal „Aha“ a odběhla. Tak sem tam seděl a koukal přes ten ve sklenici zlatej mok na tu Milešofku s po každym doušku sem si řikal: Ježiš to je dobrý, To je nádhera, Jé já mám žížu a Jak je krásný-vorosený. Atd. však víte jak se to všechno říká. Když přinesla to druhý, tak od Chuderova jela sanitka, nic neobvyklého ale najednou pustila majáky vjela do křižovatky, zastavila uprostřed a pustila těm majákum i sirénu a já jí mával a vytryskli mě slzy jako v tom osmdesátým devátým když přiletěla po nekonečném socialistickém marazmu skoro už nikym nečekaná svoboda. Sanita odjela a já se zklidnil a dovez dom tu večeři...

Holiči neprojdou

 

 Podle mě bych kadeřnictví a holičství zrušil úplně a nafurt. Moje celoživotní neurotické trauma co si asi pamatuju nastalo poprvé tam. Tam mě poprvé odvlekl o 14 starší Brácha když na mě balil holky a ty mu říkali že má moc krásnou dlouhovlasou blonďatou holčičku a kde kní při svejch rokách přišel. Přestalo ho bavit furt vysvětlovat, že to je jen mladší a brácha...  Chtěl balit holky.

 

Pozdějš a to už sme byli voba hódně veliký vyprávěl že nejlepčí to bylo se mnou na Klíši, na-koupališti, že skoro všechny generační vrstevnice s drdolama na hlavě a bikinami na těle s nim kůli mě chtěli chodit. Tys vypadal jak barokní andílek a ještě k tomu bloňdáček, vyprávěl ale nikdy mě neřek to krásný “vole“ asi pro ten věkovej rozdíl, snad se stavěl tak trochu do role druhýho táty, či bráchy ochranitele ale nikdy vychovatele. Celej život máme spolu spravedlivej idyž tak trochu vychcanej vztah, viď brácha, no jó vdobrym.

Myslím že to bylo na jaře ale určitě roku 1960, brácha odjel ze Střekovského nádraží do Litoměřic na dva roky na povinnou základní vojenskou službu. To byl oficiální název týhle naprosto zbytečný bolševický zlodějny mládí. Mimochodem vrátil se ještě o půl roku dýl jen proto, že Chruščov vozil na Kubu po moři loděma atomové rakety a Kennedy je tam nechtěl.

Byli jsme ho vyprovodit s Mámou, kerá mě to později vyprávěla. Řval si tam jak pavián, lidi se zastavovali, nějaký pán se tě ptal: „Proč pláčeš, co ti ta paní udělala chlapečku. Na autobusové zastávce kde si furt válel po tvářích slzy jak hráchy a vzlykal jako by jsme ti před minutou utopili štěně… Když mě odešel kamarád na vojnu, si odpověděl a profňukal celou cestu až domu.

Byl sem fakan rozmazlenej a sem, i když to trochu už vytlačuje stařecký sentiment. No a pak už po okupaci v šedesátýmosmim Sověckým svazem a socialistickýma satelitama na jaře v roce 1974 přišla řada i na mě. Měl sem jít na podzim ale chodil sem s jednou holkou a táta to přes nějakýho známího na Krajský vojenský zprávě urychlil „abych jí jako prej „nezbouch“ ale to sem samozřejmě vědět nesměl. Tati dyť jsem poprvé zmilovanej a mám jít do měsíce na dva roky na vojnu, sem si mu stěžoval. Musíš stejně tak nebo tak. Pohlídaj ti jí kamarádi, jednoho si pak vzala a sou spolu dosud. S Tátou jsme se měli moc rádi ale myslím že von mě měl o velkej ždibíček ale rád víc.

Rukoval sem do Brna, cesta vlakem jen chlast a beznaděj, byl to zvláštní vlak pro „brance“ tak říkal bolševik nám blbcům co sme se nechali naverbovat. Na všech nádražích kde vlak zastavil stejná scéna, kluci s botaskovou brašnou přes ramena se potáceli, oknama a dveřma nalejzali i vylejzali, jejich holky brečeli a podávali jim mezi líbáním a objímáním síťovky s lahváčema, mami vyděšený a skoro všichni a všude kouřily. V Brně bylo víc kasáren, armáda přistavila před nádraží nákladní V3Sky pár klukům se povedlo ještě na chvilku za svobodou utýct. Naší vožralou a vodevzdaně-vzdornou většinu za hurónského zpěvu písně „Masaryk na svolává, svolává, rozkazy nám vydává...“ (vůbec sem nepochopil že jí všichni znaj) rozvezli do kasáren na baráky. Nebylo to až tak jak píše Arnošt Lustig ale bylo to hnusný. Slíknout(potupa), převlíknout do tepláků(potupa), vostřihat(dvojitá potupa a zboření vlastí identity, vysprchovat a na dva roky přestat za ideologický školení mužstva existovat…

Nedá my to musím se ještě vrátit na vojnu a k Tátovi. To už sem složil druhej rok v Českých Budějicích na letišti v tý jejich Ostrý hotovosti(tam votuď lítali tryskáče hlídat socialistickou hranici) i když jen v kotelně. Měli mě pustit na vánoce na 2dny na opušták ale zvrtlo se a nepustili. Když sem den před štědrým dnem nebyl doma tak ráno Táta řek jedem a přijeli na štědrej den opoledne na úplně prázdný parkoviště před bránu který normálně bylo plný lampasáckej aut. Vojín Bouška má na bráně návštěvu řval po chodbě na rotě dozorčí. Sral sem na to. To byla taková zlomyslná legrace když někoho třeba opustila holka tak mu řekli že za nim přijela a že je na bráně kde samozřejmě nebyl nikdo a pak se mu smáli a křičeli jaká má ta tvoje holka kozy, mrdalbysi co a jiný báječný frky. Tak sem nereagoval dokuď nepřišel opravdovej kámoš Slovák že tam fakt mám jít a byli tam Táta s Mámou seděli v našem červeným eMBéčku. Úplně zaskočenej sem se k nim přišoural vůbec nevím jestli sem byl rád ale myslím že sem byl rozpačitostí natlakovanej jak papíňák. Táta mě podával šveskovej koláč a řek my se skoro neznatelnou výčitkou. Máma ti ho upekla, ale když si nepřijel tak sme ti ho přivezli. Všichni tři jsme si zapálili cigáro já si pak vzal koláč a šel s nim na rotu… Máma mě pozdějc dávno po vojně když chtěla abych přešel na její vlnu prozradila že Táta seděl za volantem, koukal jak pomalu odcházím a bulel - to mám po něm ale to nebylo nic neobvyklího bulel skoro každou neděli u dráťáku při opolední pohádce.

U nás nikdy nebrečí jen Brácha, říkal mě před nedávnem v důchoďáku, že to nějak neumí. Já se jen nestříhám. Jo a pusťte si minutkový video jak to viděl francouskej nevoják když rukoval v roce 1914. https://www.youtube.com/watch?v=FAcPHM5kKnI&list=UUfabUU9UbC0-sjlplqIO5Rw

Jak nakupovat v krizi

Dneska sem musel už jít po 14 dnech do krámu. Jezdím do Petrovic (kam choděj normálně jen Němci) přes Nakléřov a kvůli zavřený hranici jsme byli v krámě dva chlapy já a ochranka u kasy a 7 prodavaček. Neměli máslo jinak všechno, prej už neobjednávaj, ptal sem se jestli zavřou, nevěděli. Místo másla sem koupil Praděda, litrovku Rumu z Boškova a malou placku Jägermeistera, sejra mouku a zeleninu ta byla z Holanska. Když sem přijel vyložil sem náklad, umyl si ruce, učesal se a vstoupil do kuchyně pro pochvalu úspěšného lovce od maželky. Měla už upečenéj chleba i štrůdl, tak sem chválil já.

 Cestou tam: Barevné foto křížku nad Nakléřovem

A cestou zpátky: Nakléřov místo odstřeleného kostela(taky barva)
 

Ruskej prodlužovák

Přišel za mnou soused - komunista že jestli by sem mu neudělal prodlužovák na Wifinu když sem ten elektrikář.

Já: Sem už v důchodu nic nedělám a nejsem elektrikář ale opravář lékařskej přístrojů.

Von: No to je jedno, ty to budeš mít hned. 

Já: Máš barák po Němcích jako já a za těch 70 let je elektřina tím věčným opravováním, prodlužováním a jiným bastlenim ve všech rozmrdaná jako svině. Někdo, někdy, někde, přehodil omylem drát a i když ten prodlužovák udělám dobře tak tě to může zabít a já pudu za mrtvího komunistu sedět. Snažím se argumentovat.

Von: Jen krátkej, schází mě necelej metr. Pamatuješ jak sem ti půjčil kolečko s pneumatikou, když se ti tvoje rozbilo a potřeboval si složit uhlí.

Já: Skoro 30 let už topím plynem…

Von: Mám Zlaťáka.

Láká na pivo a já sem se přistihl že začínám měknout, hned si toho všim a začal tlačit na pilu. Žadoní trapně a urputně, je to blbí a dokola furt mele. To komunisti a zubaři uměj i když každej posvim. Komunisti do průvodu 1.máje, brigády socialistický práce, k 99%procentním volbám kde sis nesměl zvolit protože byl jen jeden kandidát nebo do front před krámama kde měli věčně celkem jen hovno.

To zubař když měl na křesle instalatéra - topenáře a v ruce vrtačku tak měl doma ústřední topení skoro za hubičku a coby dup. Ale je v tom ale velkej rozdíl, co.

Já: Na Zlatáka ti seru, přit si za hoďku, něco najdu a dám ti to dohromady.

Von: Já věděl že si dobrej kluk a v rámci dobrej vztahů, něco dál mumlal.

Jo: Nojó, hele nebo rači za dvě, určitě budu muset něco hledat.

Přišel, vzal si ho, nepoděkoval, odešel a zatím se nevrátil…

P.S. Pointa je v obrázku

 

Jeden ze čtyr

Mám jednoho kamaráda kerýmu jsem přes Vašap poslal vtip co mě řek Na terase v hospodě kam teď dost chodim Trenér kerej žádnej trener neni kerýmu tak začla na Střížáku řikat Gabina protože sekýroval mladý cyklisty jak maj jezdit bomby skopce a už mu to aspoň z mojí strany zůstalo. A ten kamarád kerýmu sem poslal ten frk od Trenéra je tak trochu zvědavej a taky trochu drbna, tak ten se dycky dál zeptá ale už reakci neposlouchá protože je inteligentní a jak se znáne léta tak opověď většinou tuší a neposlouchá ale když někdo třetí nebo já zareaguje(já většivou: "proč neposloucháš debile...) nebo ve vzduchu panuje obecný veselí a tak se zeptá: "Co" tak to nějak zpětně(neumim si představit jak) vytáhna z mozku a zopakuje co sem řek ale já vim, že ho to stojí tolik sil, jakoby skládal padesát metráků uhlí a moc si toho považuju. Velká hlava, velká... P.S. Pro ilustraci scrýn z telefoní konverzace.

Houbové - Soajé löparveny!

Ráno dříve stanout s kamarádem pouze v sezoně(nejlépe jeho autem, kůli úspoře) zajet do Nolendorfu(Nakléřov po vašem) v Rudohoří (německy Erzgebirge) po loukách přes remízky s košíčkem v ruce utíkat k lesu a sesbírat nejen bolemus argus ale i pýchavky, kozáky, masáky i křemenáče. Houby jen ty velký nakrájet na furt velký kusy(ženský to nemají zpravidla rády, zbude víc pro sobce) a dát na pánvičku olivový olej pod skleněnou pokličku(optická kontrola) zvolna dusit.

Mezitím: Bulgur s malou těstovinou(broky aldante) s celým pepřem, lístky oregana(jak máme rádi) trochu převaříme a do odstaveného šoufku vmícháme tolik stroužků česneku kolik budeme připravovat porcí, přikryjeme hrubou "skoro-kaši" poklicí.

Mezitím si vymastíme si pekáč! A vysypme strouhánkou. Vymodelujeme ze skoro-kaše obdélníkové rakvičky či obdélníčky které nahoře prohneme aby se tam mohlo šoupnout volské oko. Pro fajnšmekry na syrovej žloutek nakapeme 2až 3 kapky javorového sirupu.

Nastartujme troubu na 220°C a do vyhřáté trouby vsunem pekáč. Když je hotovo vyndané z trouby ozdobíme nebo rovnou žereme.

Na3Akordy 17. 11. 2018

17. 11. so 19:00 (vstupné dobrovolné)
NA TŘI AKORDY #6 - FESTIVAL SUDETY 2018 - další z koncertů undergroundových umělců uctívajících odkaz lidového básníka a písničkáře Krušnohoří Antona Günthera (s výstavou)… FRIDRICH & FRIDRICH , Jiří Konvrzek , VOLEJBALOVÉ DRUŽSTVO , VELKÝ VOČI , TOM77 , ANTON G , RADOST , ROSE MEANS ROSE , PÍČA , HOUBA … - poř. Ústecká kulturní platforma 98 (ukp98.info) - vydavatel někdejších Nových Ústeckých přehledů (www.nup.cz) - RC Tukan - Klíšská 3391/35, 400 01 Ústí nad Labem

Fota z akce jsou zde - https://www.zonerama.com/pekky/Album/4829628

Zpěvák

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let kdy jsem na Ústecku v umění nejvíce pracoval s fotografií ale byl též i Solovej zpěvák. Měl jsem v repertoáru dvě stěžejní skladby:

První:

Co nato John Akii-Bua, popěvek nebo spíš výkřik na počest Ugandského olympijského vítěze na který sem sám donekonečna odpovídal - Hua, hua hua… v nespecifikovaném počtu sloh a odpovědí. S touto skladbou, kterou jsem mohl hostovat s jakoukoli kapelou různých stylů od Dechovky, Bigbít k Nové vlně až po Punk - bez zkoušek. Nebo také zcela samostatně, s kamarády či jinou veřejností při přechodu z jednoho kulturního zařízení kde dohráli a zavírali do druhého kde ještě točily.

---

Diváky byli náhodní chodci, řidiči soukromé a veřejné dopravy i hlídky VB(zkratka veřejná bezpečnost - nyní policie).

Druhá:

Kolaborace-Destrukce, kvůli které to vše píšu, i ta předběhla myslím dobu až do současnosti. Také s s touto skladbou jsem mohl hostovat jakoukoli kapelou bez zkoušky ale bylo to o dostěší. Musím zde připomenout dvě památné vystoupení. V M-klubu Svazu socialistické mládeže na Mírovém náměstí s kapelou Základní Pištora roku 1983, tam jsem je naučil razantnímu zpěvu do té doby jen kuňkali. Také tam přivedl ke zpěvu dnes světoznámého herce Leoše Nohu který se odstěhoval pak do Prahy a tam dodnes hraje ale i zpívá s kapelou Hovno, nebo jak se ta kapela jmenuje.

To druhé již ve svobodné době devadesátek plné eufemizmu na jedné z Besed Českomoravského podpůrného spolku v Božeticích, společně v duetu s Romankou Němečkovou(Invalidní důchod?), půvabnou ale slabou ženou která mě nedokázala odehnat od mikrofonu do kterého jsem po introvertním vykřičení písně za překvapeně nevěřícného pohledu zvukaře i foukal do tohoto mikrofónu a následně ho ze stojanu odlomil.

Toď vše nad dočasně přerušenou pěveckou kariérou až do roku 2014 kde mě Fred zlanařil do Antona G. To je ale už jiná písnička.

Selfíčkaření z minulého století

Když jsem byl mladej a to už je dávno tak se skoro nesmělo nikam jezdit, nejdál do Brna a tak se sedělo v hospodě nebo u někoho na baráku či zahradě, pípa byla hluboko zabodnutá v hlinikovém sudu, kouřilo se(tráva né to sme se báli a skoro stejně nikde žádná nebyla) a povídalo do toho pokaždé řvala hudba z magnetáku protože z rádia mluvil jen Štrougal, Husák nebo jinej fodbalovej reportér a když to šlo tak vždycky hořel oheň. Na stole a zemi se vedle zavařovaček a půlitrů ze kterejch se to pivo pilo váleli věci osobní, cigára, magnetofonový kazety, LPíčka, frťany a teď to příde i fotáky. Nikdo se vo nic nebál protože jsme měli všichni stejný velký hovno a jak někdo něco měl tak to věděli všichni.

---

Žádný velký značky těch fotáků spíš rusky sračky, bakelitová Smena ten byl nepočetnější protože stál 3kila, Ljubitěl a machři měli Kijev(ten vážil kila dvě) nebo z NDR Praktiku jako já. S přibejvajícím časem a společenskou rozjuchaností jsem hlavně na návštěvě či ještě lépe na významném dnu hostitele votevřel včechny dárky(jen kořalky) a rovnou se s flašky napil, dostaval sem mena že sem prase a dobytek aže se to nedělá většina neřekla nic jen pohrdala, nebo mávla rukou co mě i když si to už tak nepamatuju asi ještě víc nasralo protože sem potřeboval bejt středem pozornosti (dneska už míň) a když mě někdo větším výkonem přebyl tak většinou už vyklidněnej sebral nějakej ten foták a nestřežen se vyfotil, někdy nejen obličej. Fotáky tenkrát měli film větsinou na 36 obrázků nebo na 12 a film se musel nechat vyvolat v prodejně a většinou jsme si hned nechali udělat od každého snímku jedem papírovej obrázek. Ty vole cos tam dělal víš jak na mě v tom krámě koukali a že můžu bejt rád že to nedali rovnou fízlákům, byla jedna z prvních vět co jsme se znovu potkali. Později sem si filmy a fotky dělal sám v temný komoře když sem nešel do práce a měl chodit ale za bolševika dělal jen horník jinak skoro nikdo nic. Vot tý doby teda dělám ty SELFÍČKA i když se to tak dřív neřikalo. Píšu to proto že mě dneska přišlo jedno z osumdesátýhopátýho z Prahy od Zena.

Rockpalast

Nejdřív navohejbat a svařit z ukradenejch trubek v práci televizní anténu. Na střeše jí přidělat na stožár a nasměrovat na Západní Německo, zvlášť na tuneru naladit Baern3(i tam byla potřeba samostatná anténa jen ve vodorovný polarizaci - stejný postup s výrobou) a do baráku vpustit "Mařeny" z Ústí a Litoměřic(někerý sem viděl poprvé). 2x za rok(většinou říjen a duben) pustit z Kolína nad Rýnem Rockpalast a čekat, že se přijdou podívat i fízlové. Poprvé, aspoň v televizi uvidět ZZ Top, Patti Smith, VHO, Grateful Death, Wintra a spoustu dalších a u toho chlastat, hulit, pospávat, řičet nadšením, či jinak se kulturně vzdělávat než se třeba i nad ránem rozednilo.

---

Obraz se průběžně ztrácel či šuměl byl to analogovej dálkovej příjem, možná pracovaly i rušičky. Pro komouše to bylo ideologicky nestravitelné. Nejlíp to šlo, když byl velkej smog a mlha to jsme měli radost i krásnej černobílej obraz. Jindy to jen(když se venku dalo dýchat) šumělo a občas tam vlítnul na pět či deset minut obraz, ale zvuk z FM rádia-tuneru šel živě k naší radosti furt.

Kdo by se z nás tenkrát nadál že zhruba do deseti let budou Rolling Stones hrát na největším stadioně na světe u nás v Praze.

Važme si svobody zvláště v této době kdy je opět potřeba se svobody zastat a naplno jí chránit. Ptejme se proč nás znova chtějí "ochránit" nebo rovnou vypnout!

Pekky.

Odkazy z Rockpalástu:

Rockpalast Archív - http://www.rockpalastarchiv.de/rn.html

ZZ TOP - https://www.youtube.com/watch?v=pN69GC2amTg&list=PLLtLECfTpR3HGXA46JiCfnGPfwxH3-kWO

Patti Smith - https://www.youtube.com/watch?v=BMOCpqZwBAo

Johnny Winter - https://www.youtube.com/watch?v=na3rLYU2-Do

Rory Gallagher - https://www.youtube.com/watch?v=nKsf_4vqp0k

Grateful Death - https://www.youtube.com/watch?v=4Dd9BDpLWJY