Dne 9. 7. 1977 došlo v Rychnově, okr. Děčín, v soukromém domě čp. 138 manželů Jana a Květy Princových k těmto událostem:
Několik desítek přátel se vydalo strávit na tomto místě víkend. Atmosféra sobotního večera byla vyjímečná tím, že mezi návštěvníky byl také Kanaďan Paul Wilson, který byl před lety členem skupiny Plastic People of the Universe.
Dále se dočtete o etébácko-bolševikých praktikách u nás na severu v sedmdesátých létech minulého století/tisíciletí toto letí. A já se ptám : potrestal za to někdo někoho, zaplatil Princům barák, zeptal se dnešních poslanců a dříve zadržených pana Karáska nebo Laštůvky(ten ale měl se zadrženýma jen stejný estébáky) dělá na tom někdo z novinářů nebo historiků.
Nebo nám chcete ustříhnout pamět jako dříve dlouhé vlasy.
Tady stál dříne Princů dům - Dnes Rychnovský rynk se lvem v erbu, to jsou panečku paradoxy !
Přestože žil s čs. občankou, byl jeho pobyt čs. úřady náhle ukončen bez jakéhokoliv zdůvodnění k 13. 7. 1977. (Tohoto dne byl také nucen z ČSSR odcestovat. Jeho manželka, které dosud nebyl vyřízen pas, musela zůstat v ČSSR). V době, kdy Paul Wilson působil v Plastic People - tedy asi před 5 lety - hrála skupina převážně repertoár amerických hudebních skupin The Velvet Underground, The Fugs, The Mothers of Invention apod. Pro tento večer zahrálo několik přítomných hudebníků spolu s Paulem Wilsonem skladby skupiny The Velvet Underground a několik klasických rokenrolů. Tento improvizovaný hudební recital proběhl v uzavřeném domě ve zvukově dobře izolovaném sále se zazděnými okny. V prvním poschodí domu klidně spaly malé děti. V bezprostřední blízkosti domu Princových není žádný objekt, jehož obyvatelé by snad mohli být rušeni silnějšími zvuky. Přesto mezi 22-23 hod. zpozorovaly osoby, které se byly ujistit, že děti klidně spí, pohyb postav se silnými baterkami v okolí domu. Byly to prostory pro parkování aut sledovatelné z oken kuchyně v 1. patře. Krátce poté zahlédli na blízké křižovatce záři, dým, zaslechly i dvě rány, jakoby od dělobuchů. Asi dvacet minut poté se dostavili k domu Princových příslušníci VB, kteří si vynutili vstup. Venku již stálo několik policejních vozů. Dům byl obklíčen. Všichni hosté byli vyzváni, aby si připravili občanské průkazy a shromáždili se v sálech v přízemí. Příslušníci VB se psem prošli za účasti majitele domu všemi jeho prostorami, aby se přesvědčili, že se všichni podrobí kontrole. Uniformovaní příslušníci pak začali přítomné jednotlivě vypouštět ze sálu, zapisovat jejich jména, adresy a zaměstnavatele a posílat je do 1. patra. Po celou dobu této policejní akce, která trvala přes hodinu, byl dům uzavřen a nikdo jej nesměl opustit. Ti, kteří měli občanské průkazy v autech, zaparkovaných před domem, byli pro ně propuštěni až jako poslední. Důvodem celé této policejní akce bylo prý údajné rušení nočního klidu. Při kontrole návštěvníků nebyly zjištěny žádné závady, rovněž jejich chování nezavdalo nejmenší příčiny k zakročení. Z oken 1. poschodí sledoval stále rostoucí počet lidí čilý policejní ruch kolem domu a zejména kolem 10 zaparkovaných vozů a jednoho motocyklu. Pokud někdo potřeboval jít na záchod, nesměl sejít do přízemí, ale musel jít v 1. patře na zadní terasu domu, kde svou potřebu vykonal v plném osvětlení služební baterky ze dvora.
Během kontroly a po jejím ukončení bylo policejními vozy odvezeno 9 osob, které byly zvlášť vyvolávány. Byl to: Milan Hlavsa, Svatopluk Karásek, Jiří Němec, Jan Princ, Jana Převratská, Miroslav Skalický, František Stárek, Miluše Števichová a Paul Wilson. Uvedené osoby musely odejet bez jakýchkoliv osobních potřeb na děčínský okrsek VB s tím, že se asi za hodinu vrátí. Ostatní přítomní byli vyzváni, aby okamžitě opustili dům a rozešli se. Výjimka byla povolena jen matkám s dětmi. Bylo po jedné hodině v noci, silně pršelo a z nádraží, vzdáleného 7 km nebylo právě žádné vlakové spojení. Proto se po odchodu příslušníků VB zbývající hosté dohodli, že setrvají na místě. Asi po dvou hodinách přijel znovu policejní vůz s Janem Princem, jemuž bylo zabráněno hovořit s lidmi v domě, nicméně shromážděným stačil sdělit, že odvezení jsou v Děčíně dáváni do cel. Příslušníci VB konstatovali, že shromáždění neuposlechli výzvy k rozchodu. V odpověď jim bylo sděleno stanovisko hostů, že nejde o shromáždění, které by měli právo rozehnat, ale o soukromé návštěvy v soukromém domě. Dále byly příslušníkům uvedeny všechny praktické důvody, proč se návštěvníci rozhodli setrvat na místě. Jak se ukázalo, bylo toto stanovisko orgány VB přijato, protože k dalšímu zásahu již nedošlo. Před odjezdem posledního policejního vozu byl ještě vyvolán Petr Prokeš, odvezen na děčínský okrsek VB, kde mu byly sejmuty otisky prstů (!!!), a pak byl vyhozen v půl čtvrté ráno před vrata VB. Na poslední překvapení se přišlo ráno. Sedm osobních vozů a motocykl nebyly schopny provozu, neboť v době, kdy probíhala policejní razie a řidiči nesměli vyjít ke svým vozidlům, "neznámí pachatelé" prořezali 11 pneumatik, ulámali zrcátka a stěrače, uřezali kabel u motocyklu a způsobili další škody na těch vozech, na které nebylo vidět z oken prvního patra domu.
Na děčínské VB byli přivezení vyzváni, aby uložili své osobní věci do podaných pytlíků a šlo do sklepa, kde jsou cely pro zadržené. Jeden z nich to odmítl vykonat, dokud neuvidí písemný příkaz k předběžnému zadržení. Bylo mu vyhrožováno obuškem, ale když odmítl opustit lavici, na které seděl, byl ponechán na chodbě do dvou hodin v noci. Pak byl teprve v jeho přítomnosti sepsán příslušný příkaz (obsahující i poznámku, že k němu byl dán souhlas prokurátora). Jako důvod zadržení bylo udáno rušení veřejného pořádku - v jiné rubrice příkazu označené jako výtržnictví - s tím, že zadržený je podezřelý z toho, že by v trestné činnosti pokračoval. Na rozdíl od zadržených mužů obě zadržené ženy nedostaly na celu žádné matrace a pouze jednu deku, takže probděly noc na holé dřevěné pryčně. Paul Wilson byl v noci odvezen z děčínské VB na okraj Prahy, kde byl bez dalšího vysazen z vozu.
V dopoledních a částečně i odpoledních hodinách proběhly výslechy, konané příslušníky VB pod vedením pracovníků StB. Mělo jít o svědecké výpovědi. Vyslýchaní se po protestech, že je tu zřejmý rozpor mezi tím, že byli zadrženi jako podezřelí ze spáchání trestného činu a tím že mají figurovat jako svědci, nakonec rozhodli k událostem v Rychnově vypovídat. Jeden ze zadržených byl však navíc příslušníkem teplické StB vyslýchán ohledně Charty 77. Do protokolu sdělil, že odmítá vypovídat. Po urgencích dostali zadržení dvakrát stravu. V neděli dopoledne čaj s rohlíky, salám s chlebem. Někomu bylo povoleno občas si zakouřit, ale cigaret bylo málo, protože byly skory všechny odebrány při vstupu do budovy VB. Mezi 17-18 hod. byli zadržení propuštěni - kromě Jana Prince, který nebyl propuštěn ani po dalších třech dnech předběžného zajištění a zůstává podle informací z 15. 7. 1977 stále ve vazbě.
V pondělí 11. 7. 1977 proběhla v domku v Rychnově domovní prohlídka za účasti Jana Prince, zajištěného majitele. Návštěvníci, kteří se ten den v domě zastavili a měli možnost setrvat po celou dobu prohlídky, byli svědky toho, že orgány VB neshledaly důvod cokoliv zabavit.
Taková je prozatimní bilance víkendu na děčínsku, při němž mělo dojít k "porušení veřejného pořádku" hudbou provozovanou po 22. hodině, a co hlavně - výbuchem třaskaviny - což byly hlavní body při vyšetřování na děčínské VB.
Znám osobně Jana Prince a vím, koho se zastávám. Je to skromný, tichý člověk, který pracoval jako technik a letos na jaře nemohl dlouhé týdny dostat práci v okrese Děčín, kde žije. Žádné místo, kterých je v naší zemi mnoho neobsazených, nebylo volné pro signatáře Charty 77, jehož dům byl v krajských novinách označen za "hašišárnu" a za místo "rejdů vlasatců. Nakonec se mu podařilo dostat špatně placenou práci v sousedním okrese. Politické útoky nebyly v tomto případě vhodné, neboť Jan Princ je člověk apolitický, věřící katolík; proto měl být český maloměšťák postrašen údajnými "orgiemi" páchanými undergroundem v domě Princových v Rychnově. To je ovšem metoda, která se běžně uplatňuje v buržoazních státech; v tomto případě překvapí snad jenom tím, že se s ní setkáváme v zemi, která - alespoň teoreticky (literárně) - vyznává jiné metody a jinou morálku než buržoazní svět.
Květa Princová, jeho žena, která je v osmém měsíci těhotenství (a Princovi mají ještě tříletého syna) byla letos na jaře zbavena místa učitelky; výpověď byla motivována politicky. Její výuka prý nebyla dostatečně "ideová" (apologetická). T.č. je bez finančních prostředků. Její adresa je: Květa Princová, Rychnov čp. 138, pošt. směr. č. 407 25 pošta Verneřice, okres Děčín.
Underground je v naší zemi spontaneistické hnutí - především mladých dělníků s nízkou a zmatenou ideovou úrovní. Je známo, že nejsem jeho stoupencem. Je to ale hnutí, které nesnese reglementování a dohled státních orgánů. Je mu bytostně cizí i útěk do soukromí a konzumní způsob života, které jsou jinak běžné. V tom je jeho klad a příslib dalšího rozvoje každého jeho stoupence. V tom je i důvod, proč má být zničen.
Z těchto důvodů si myslím, že underground má nejen právo na existenci, ale i na naši všestrannou pomoc. Tím spíše, že lidi, jako je Jan Princ, nejsou známi a právní ochrana, která spočívá především v široké publicitě jejich případů, je minimální.
Proto vás prosím, zastaňte se Jana Prince, vyžadujte jeho svobodu. Loni v případě Plastic People mezinárodní solidarita pomohla významnou měrou.
Se soudružským pozdravem
Petr Uhl
Dne 18. 9. 1977 byl po 18 měsících propuštěn na svobodu Ivan (Martin) Jirous, jedna z předních osobností českého undergroundu. Byl propuštěn z věznice Ruzyně, i když byl po celou dobu po odsouzení vězněn na Mírově.
Na dny 26. až 28. 9. t.r. je nařízeno hlavní líčení v tr. věci proti inž. Aleši Macháčkovi a inž. Vladimíru Laštůvkovi do čísla místnosti 54, I. patro krajského soudu v Ústí n. L. Jsou žalováni z tr. činu podvracení republiky podle ő 98, odst. 1 tr. z. a hrozí jim trest do pěti let.
Praha 23. září 1977
Dne 21. září proběhlo u okresního soudu v Děčíně trestní stíhání s Janem Princem, který byl shledán vinným dle ő 6 písm. a) zák. č. 150/69 Sb. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody po dobu tří měsíců v I. nápravné skupině.
Jan Princ je majitelem domu v malé vsi Rychnov v děčínském okrese. Tento domek obýval se svou manželkou, která právě očekává narození druhého dítěte, se svým dvou a půlletým synem a do tohoto jara se třemi dalšími přáteli, z nichž Miluše Števichová a Zdeněk Vokatý byli jedněmi z prvních signatářů Charty 77. Dům Princových navštěvovali přátelé z okolí i z Prahy. Řada z nich pomáhala zpustlý domek v pohraničí uvést do obyvatelného stavu. Na jaře 1977 severočeský list Průboj signatáře Charty 77 ze svého kraje ostře napadl, mezi nimi i Miluši Števichovou a Zdeňka Vokatého, dům Princových označil za "hašišárnu". V téže době byli Princovi napadáni na místních schůzích různými funkcionáři. Ing. Květoslava Princová byla zbavena místa učitelky na škole. Jan Princ nemohl v obvodu svého bydliště získat nejpodřadnější zaměstnání. Toto opatření pro něho bylo hrozbou, že pokud kraj neopustí a nebude do šesti týdnů zaměstnán, bude souzen pro "příživnictví". Z této příčiny opustili dům Princových i Miluše Števichová a Zdeněk Vokatý a jeho nynější manželka. Korespondence, kterou o této situaci vedli Princovi s presidentskou kanceláří a jinými státními orgány, byla pracovníky bezpečnosti při domovní prohlídce zabavena. Po uplynutí šestinedělní lhůty, ve které občan hledající zaměstnání nemusí pracovat, dostavili se do Rychnova příslušníci SNB zkontrolovat, zda Jan Princ není "příživník". Zjistili, že je zaměstnán mimo okres a že tentokrát proti němu nemohou zakročit. Hledali tedy další příležitost, jak "vyčistit" svůj obvod od "signatářské chátry" (termín z Průboje). Mezitím Jan Princ připojil svůj podpis pod Chartu 77, jsa mimo jiné dotčen způsobem, jakým byla lidská práva porušena také v jeho případě.
Jan Princ byl souzen samosoudcem - předsedou okresního soudu. Přečin rušení veřejného pořádku mu byl prokazován zjištěním příslušníků VB, kteří prováděli kontrolu občanských průkazů návštěvníků 9. 7. 1977 v Rychnově, že zde byl shromážděn velký počet lidí. Jan Princ byl obviněn, že umožnil ve svém domě pobyt tak velké společnosti. (Od původní tendence obvinit Jana Prince "jako organizátora shromáždění" bylo upuštěno pro neúnosnost tohoto tvrzení.) Společnost se měla provinit rušení veřejného pořádku tím, že okolo 2 hod. provozovala a poslouchala příliš hlučnou hudbu za použití zesilovačů a že přibližně ve stejnou dobu v blízkosti domu vybuchly 1 - 2 dělobuchy.
Byli vyslechnuti 3 svědkové z "místa činu". Jedna dívka vypovídala, že po skončení televizního filmu slyšela hudbu, o které předpokládala, že se ozývá z restaurace, nacházející se asi 100 metrů od domku Princových. Vyzvala svého otce, aby se s ní zúčastnil domnělé zábavy. Hudba však nehrála v hostinci a ani tam nebyla slyšet. Okolo desáté hodiny slyšela nějakou ránu, ale nebyla s to upřesnit, odkud se ozvala. Na výzvu soudce, že původně do protokolu uvedla reakci ostatních hostů na výbuch, doplnila, že snad někdo řekl "už zase tam blbnou". Svědek hostinský vypověděl, že hudbu slyšel zvečera, později se věnoval své práci a říkal si, že "se bavěj". Hudba prý byla "veselá". Soudce mu připomenul, že původně příslušníkům vypovídal o svém pohoršení. Upřesnil, že ho pobuřuje pouze fakt, že u Princových často bývá hodně lidí. Třetím vyslechnutým svědkem byl hajný, který údajně přivolal bezpečnostní orgány. Mezi 21,15 a 22. hod. jel kolem domu Princových a slyšel odsud hudbu "na vzdálenost 1 km". Když se od Rychnova vzdálil, slyšel v tom směru jeden výbuch. Dojel tedy po 22. hod. domů a pro jistotu zavolal telefonicky příslušné hlídky z Děčína. (Ty se dostavily na místo vzdálené přibližně 20 km ve 22,20 hod.... s pracovníky StB z Prahy, kteří pak deportovali přítomného kanadského státního příslušníka na pražské předměstí, kde ho kolem půl čtvrté hodiny ráno vysadili z auta.) Svědek obhajoby kategoricky vyloučil možnost spáchání přečinu a vyslovil své pobouření nad zákrokem v domě Princových. Na návrh Jana Prince byly čteny tři výpovědi dalších rychnovských hostů, ze kterých bylo jasné, že se nejednalo o žádnou "akci, kterou by Jan Princ organizoval", ani o jakési rušení místních občanů. Dosvědčovali shodně, že po 22. hod., kdy začíná noční klid, se již nehrálo.
Pracovní posudek Jana Prince byl příznivý. Je hodnocen jako snaživý a aktivní pracovník, kterému byla hned po zacvičení svěřena pracovní skupina. Tato skupina podávala nejlepší výsledky.
Posudek příslušného národního výboru byl příznačný pro celkovou situaci. Jan Princ v něm byl hodnocen jako nepřítel našeho státního zřízení, který poskytl přístřeší signatářům Charty 77 a byl spolu s nimi odsouzen celým krajem. Dále obsahoval tvrzení, že v domě Princových se často a ve velikém množství setkávají signatáři Charty 77, jak bylo potvrzeno také zjištěním při perlustraci provedené 9. 7. 1977.
Prokurátor ve své závěrečné řeči označil Jana Prince za vinného přečinem proti veřejnému pořádku a navrhl pro něho horní hranici trestu nepodmíněně v 1. nápravné skupině vzhledem k dosavadní beztrestnosti. Obhájce byl pro nemoc zastupován kolegyní, která neměla možnost seznámit se se soudními spisy v celém rozsahu, avšak na průběhu soudního jednání jednoznačně prokázala, že Jan Princ nenaplnil skutkovou podstatu žalovaného činu ani v jediném bodě. Jan Princ trval na své nevině a poukazoval na to, že nikdy nebyl upozorněn spoluobčany, že by je rušil, což by bylo nejjednodušším způsobem zjednání nápravy. Po desetiminutové přestávce byl vynesen rozsudek. Obsahoval také soudní výrok, jímž se zabavují texty písní hudebních skupin Plastic People, DG 307, Bílého světla, Umělé hmoty a sólistů Karla Soukupa a Svatopluka Karáska, zabavené při domovní prohlídce v Rychnově. Jan Princ si ponechal k odvolání zákonnou lhůtu a prokurátor se zřekl opravných opatření.
Tím skončil proces msty a zastrašení u okresního soudu v Děčíně. Ve skutečnosti je stále otevřen.
Praha 23. září 1977
Pátek 23.2.2007- Robert Weber Hutte.Kaiserswalde.
Martin Fibiger - autorské čtení
